Stále má elán, ale neměla koho učit. Stoleté překladatelce Jarmile přivedla Ježíškova vnoučata studentku

„Buongiorno! Come stai?“ Stoletou Jarmilu Janešovou, klientku domova pro seniory v Kůsově u Stach na Prachaticku, jsme přivítali v italštině.

„Já jsem vaše Ježíškovo vnouče. Jmenuji se Alžběta a budeme se spolu učit italsky,“ představuje se studentka italštiny na Jihočeské univerzitě. Teď bude parťačkou pro učení o generace starší mentorce. „To jsem moc ráda, že budu mít někoho, s kým budu moct mluvit,“ těší Jarmilu.

Čtěte také

Díky Ježíškovým vnoučatům se paní Jaroslava setkala s papoušky. „Úplně zářila!“ usmívá se pečovatelka

Vedoucí sociálního úseku Domova pro seniory, Marie Káňová, přinesla Italštinu pro začátečníky. Tuto učebnici napsala paní Jarmila před 17 lety, kdy jí bylo 83 let. „Já jsem do toho dala všecko, co jsem věděla, co jsem se za celý život naučila. Vy si to přečtete a řeknete, jestli je to dobrý, nebo není,“ ohlíží se Jarmila Janešová.

S optimismem do sta let

Její Ježíškovo vnouče, dvaadvacetiletá Alžběta Vavřincová, je ze setkání nadšená. „Potkala jsem se tady s hrozně inspirativní energickou paní, která je úplně neskutečná – že i ve svých letech má tolik chuti do toho někoho učit. Věřím, že budeme dobré kamarádky a že si určitě budeme mít o čem povídat,“ těší se Alžběta.

Připojit se mezi Ježíškova vnoučata se rozhodla z přesvědčení, že má dost času a energie někomu čas zlepšit. „První, co jsem viděla, byla paní Jarmila a říkala jsem si: to je určitě nějaký osud,“ líčí Alžběta.

A jak si energii a elán zachovává paní Janešová? „Neměla bych se pouštět optimismu, to je základ všeho mého úspěchu,“ myslí si stoletá překladatelka.

Setkání k slzám dojalo i Marii Káňovou. „Dojímá mě to, protože naše paní Janešů je úžasný člověk, který nejenom okolí, ale i nám všem tady dodává mnoho síly, v takto leckdy těžké práci,“ dodává zdejší vedoucí sociální pracovnice. V tomto domově pro seniory na Prachaticku splní Ježíškova vnoučata přání dalším 30 klientům.