Vánoční melodie Ježíškových vnoučat: Hudební kroužek klavíristky Lukavcové z Bystřan uzavírá darovaná Má vlast

„Vždycky říkám, že do hudebky jsem chodila kvůli ní. Ne, že bych byla úplná virtuoska, ale ta osobnost je jiná, prostě mě ovlivnila. A ona zase říkala, že tam měla pár žáků, kvůli kterým zůstávala i přes důchod,“ poodkrývá Ježíškovo vnouče. „Jsme se tady tak shledaly a byly obě rády. Jsme celou dobu v kontaktu, po telefonu nebo přes dopisy.“

Radka Rossová je bývalá žákyně učitelky klavíru, nyní osmaosmdesátileté Elfrídy Lukavcové – a posledních pětadvacet let také sociální pracovnice a muzikoterapeutka bystřanského domova.

Tady se se svojí někdejší učitelkou hudby zase setkala. „My jsme si potykaly, tak aby to nevypadalo, že klientům tykáme,“ vysvětluje Rossová.

Učitelka klavíru Elfrída Lukavcová si zprvu myslí, že je čas na další hudební lekci. „To bys mi musela ten klavír přinést,“ odpovídá své pečovatelce.

Uzavřený kroužek

„Díky klavíru jsem se sem dostala. Paní ředitelka vždycky říká, že kdybych nehrála na klavír, tak tady nepracuju, protože hledali někoho volnočasového, kdo umí na klavír,“ vysvětluje sociální pracovnice bystřanského domova.

Do hudebky Radku Rossovou kdysi přihlásila maminka. „Protože když jsem byla malá, tak jsem říkala, že chci dělat učitelku ve školce. A ona říkala: tak to bys měla umět na nějaký nástroj. Takže mě do hudební školy přihlásila. Vlastně už od první třídy jsem měla paní učitelku Lukavcovou, která mě provázela celé studium,“ popisuje.

Čtěte také

Muzikoterapie může dětem zlepšit soustředění i projevy v češtině, přibližuje hudební pedagožka

U muziky tak svým způsobem profesí zůstala. „Nakonec mi to hodně pomohlo k mé současné práci. Když jsem hledala místo, nabízeli tady v domově místo muzikoterapeutky, tak jsem se přihlásila. Paní ředitelka si mě vybrala,“ říká Radka Rossová, jak se znovu sešla i se svojí učitelkou.

„Takže se nám to krásně uzavřelo. Ona byla jedna z žen, které mě v mém životě ovlivnily,“ oceňuje muzikoterapeutka.

Elfrída Lukavcová byla podle Radky Rossové inspirativní i svým energickým vystupováním a zevnějškem. „Tím mě možná také ovlivňovala, že byla taková jiná,“ líčí. „Potřebovala rozevlátou módu, byla taková svá – boty na podpatku, fakt dáma.“

Elfrída Lukavcová, rodačka z Liberce, vzpomíná na manžela, který byl cellista Severočeské filharmonie a za kterým přišla do Teplic. Dcera s vnukem žijí v zahraničí a také se věnují hudbě.