Ještě pár knížek a pak pod tramvaj. Hospodská Liberatura s Emilem Haklem

28. prosinec 2016
Liberatura

Po rozhovorech s Emilem Haklem, naším nejoblíbenějším českým prozaikem, většinou skončíme v hospodě, kde se mu konečně trochu rozváže jazyk. Rozhodli jsme se, že to tentokrát zkusíme jinak. Obloukem jsme se vyhnuli vysílacímu studiu a vyrazili rovnou ke stolu. Abychom probrali jeho novou knihu Umina verze, štěstí a lásku, skákání pod tramvaje i jiné ambice.

Hned, jak si s Haklem poprvé připijeme, ptáme se na knihu, abychom další otázky toho typu mohli případně smést ze stolu. Probereme Uminu verzi? „Můžeme se bavit o knížkách, to je blbost, nějaká fantasmagorie, že to nedělám rád,“ tvrdí spisovatel, který při posledním získaném ocenění Magnesia Litera otevřeně prohlašoval, že Skutečná událost je nedodělaný text.

Umina verze oproti Haklově poslední próze působí nejen dodělaně, ale i ambiciózně. Začíná přitom jako typický Haklův text: zapomenuté klíče, bloumání Prahou, mix filozofování a sympatického blekotání. Pak přijde Uma. Žena-robot, objekt touhy hlavní postavy Františka, objekt výzvy spisovatele Hakla. Perspektiva, se kterou lze na svět pohlížet novýma očima.

Prostě jsem chtěl psát o lásce

„Roboti už jsou za dveřma, ale my se toho asi nedožijem,“ myslí si Hakl. Jeho kniha každopádně není další dystopická vize budoucnosti. „Já jsem prostě chtěl napsat o lásce. A přišlo mi banální psát o lásce mezi dvěma živýma lidma.“ Osou Haklových knih bývá vztah, častokrát lakonicky pojmenovaná, ve skutečnosti hluboká a složitá chemie mezi vypravěčem a jeho momentální femme fatale, kamarádkou z nonstopáčů, osamělou duší.

03771754.jpeg

Až v Umině verzi má ale láska opravdu hlavní roli. Hakl se navíc pouští na neznámé území. „Rozhodně jsem se chtěl pustit mimo komfortní zónu. Co to hodí, nevim. Ale prostě jsem se naučil psát a je pravděpodobný, že se psaním budu živit, tak jsem si říkal, že by asi byla nuda psát pořád o procházkách Prahou. Tady jsou sice taky, ale jsou mírně posunutý, protože s Umou se nabízí trochu jiný pohled na realitu. Chce všechno vysvětlit.“

Nejradši mám Pravidla směšného chování

V hospodě jsme bilancovali celou Haklovu tvorbu. Sám považuje za svou nejlepší knihu Pravidla směšného chování. „Je to taková sice křečovitě spojená trojpříhoda, ale je stoprocentně pravdivá. Jsou tam moje zkušenosti jak se smrtí otce, tak s paraglidingem,“ vypráví Hakl s lehkou ironií. Leitmotivem rozhovoru zůstaly spisovatelovy ambice, které souvisí i s kritickým přijetím jeho textů. Jenže schopných recenzentů je málo.

„Česká literatura imploduje, protože postrádá kritiku, sebereflexi. Každá kritika je vítaná, i ta nejhorší. Kritika je stejně důležitá jako její objekt. Jedno bez druhýho nemůže fungovat,“ říká Hakl, načež hřeší na situaci české literatury v zahraničí. Tuzemští autoři se nemůžou prosadit ne kvůli nedostatku dobrých knih, ale kvůli neschopným agentům.

03763735.jpeg

Šesnáctka, desítka nebo dvaadvacítka

Ptali jsme Hakla i na další knihy, ty, které plánuje. Ještě jich pár slíbil. I když zrovna zažívá šťastný vztah a psaní by už neobětoval život, vzdát se ho nemůže. „Je ze mě pisálek, takže po mně nikdo nic jinýho nechce. Není mi už čtyřicet, abych vymejšlel něco jinýho, třeba jít pracovat na ropný vrty. Jsem pisálek a vedle toho si sem tam píšu věci, který jsou pro mě důležitý. Teďka zrovna román. Jak to dopadne, nevim. Třeba mě porazí tramvaj. Bude to desítka nebo šesnáctka, protože tam se motám často. Možná dvaadvacítka.“

Poslechněte si celý rozhovor!

autoři: Karolína Demelová , Jonáš Zbořil
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.