Jan Macháček: Otázky nad řeckým dluhem

25. říjen 2011
Ozvěny dne

Podle zpráv z médií se zdá být nevyhnutelné, že Řekům bude odpuštěno 60 procent dluhu. Protože v ekonomice není nic zadarmo a všechno má nějaké dopady a důsledky, je třeba se podívat, jaká jsou rizika spojená s tímto poměrně razantním krokem.

Zaprvé je otázka, jak velký a jak rychle a prudce se šířící bude efekt nákazy. Pokud bude řecký dluh očesán o 60 procent, pak nelze vyloučit, že investoři začnou spekulovat o tom, zda nebude časem očesán také portugalský, španělský, irský nebo snad dokonce italský dluh.

Také jistá pořádkumilovnost má svoje pro a proti. Pokud Řecko zbankrotuje řádně a pořádkumilovně, což znamená, že v řeckém státním sektoru zbude na výplaty a lidé nepřijdou o úspory v řeckých bankách, a pokud se dokonce řecké hospodářství časem oživí, tak se zdá být všechno v pořádku. Jenže v takovém případě se začnou Irové nebo Portugalci tázat, zda není jaksi výhodné zbankrotovat, respektive nechat si odpustit dluhy spořádaně také. Proč by měly dnešní irské děti splácet dluhy svých rodičů celý život, když Řekové budou splácet jen 40 procent?

Pokud se ukáže, že řecký bankrot bude chaotický, a pokud povede k pádu řeckých bank a sociálnímu rozvratu, pak budou Portugalci a Irové poslušní a budou dále splácet, až se z nich bude kouřit.

Pokud banky budou muset odepsat svoje řecké pohledávky, bude třeba, aby byl navýšen jejich kapitál, respektive je třeba, aby kapitál dosahoval hranic předepsaných regulátorem. Toho lze docílit dvěma způsoby. Buď se banka zmenší, tedy zmenší svoji bilanci, omezí úvěrování a prodá aktiva. Nebo úvěrování ekonomiky neomezí a v tom případě bude muset získat nový svěží kapitál.

V případě řeckého očesání dodají bankám nový kapitál národní vlády a záchranný fond jim pomůže určitou formou garance. Jenže s žádným jiným záchranným plánem než řeckým se nepočítá. Co když se však nákaza rozšíří na další státy?

A teď to nejdůležitější. Americký bankovní sektor podobné situaci čelil po pádu banky Lehman Brothers v roce 2008. Americká vláda postupovala úplně jinak než nyní Evropa. Vytipovala, které banky jsou systémově důležité, ty méně důležité zavřela či nechala padnout.

Masivní záchranné balíky TARP I a II trhy předběhly a překvapily svou razancí a velikostí. Protože americká vláda začala včas a razantně, dnes se jí všechny investice do bank vrátily a jsou stoprocentně zpátky. Vláda zároveň zajistila, aby banky nepřestaly úvěrovat tzv. reálnou ekonomiku. Americký daňový poplatník tedy neprodělal, pouze byly jeho prostředky na nějakou dobu využity ke kapitalizaci bank.

Evropa se pořád veze se zhruba ročním zpožděním za událostmi a nemá odvahu trhy předběhnout a překvapit. Předvádí vleklou, nastavovanou a improvizovanou první pomoc. A podle toho to taky dopadne.

autor: Jan Macháček
Spustit audio