Jan Fingerland: Miliony chvilek pro alžírskou demokracii

Nespokojení obyvatelé této velké, potenciálně bohaté, ale velmi zkorumpované země, se mohou považovat za úspěšné.

Čtěte také

Adam Černý: Arabské jaro po alžírsku

Zabránili páté kandidatuře svého prezidenta a vytrvali i poté, co se tento již velmi nemocný muž, vlastně loutka v rukou byrokraticko-podnikatelské oligarchie, v dubnu pod tlakem vzdal moci.

Oni sami se ale za úspěšné revolucionáře nepovažují, protože jejich cílem bylo něco většího než se zbavit problematické hlavy státu. Chtějí změnit systém. Demonstrace tedy pokračují i poté, co si alžírští voliči ve čtvrtek zvolili prezidenta nového, a to v zásadě demokraticky.

Jenže k hlasování se dostavilo jen asi 40 % oprávněných voličů, ostatní zůstali doma s tím, že ve skutečnosti jde jen o imitaci skutečné volby. Všichni kandidáti, včetně vítěze Abdala Madžída Tabbúního, jsou podle demonstrujících a jejich příznivců jen údy stejného systému, který v zemi vládne desítky let.

Starý a nový systém

Tabbúní byl ještě za sesazeného prezidenta Butefliky opakovaně ministrem a poté nakrátko i premiérem, i když také upadl v nemilost, když se dostal do konfliktu s mocnými alžírskými podnikateli. Zasloužil se mimo jiné o program výstavby levných bytů, a také nejvyšší mešity na světě jako národního symbolu. Demonstranti ho ale vnímají jako politika, kterého si vybrala armáda.

Čtěte také

Jan Fingerland: Země jako vězeň prezidentovy choroby

Tedy další významná nedemokratická síla, která se drží u moci už od získání nezávislosti v roce 1962. Za skutečného vládce Alžírska tedy mnozí považují náčelníka generálního štábu Ahmeda Gaida Salaha, který manévruje mezi uspokojením některých požadavků veřejnosti a současně snahou, aby dosavadní mocenské struktury zůstaly nedotčeny.

Sám Tabbúní se cítí být legitimním prezidentem a slibuje, že přijde s novými reformami politického systému, které předloží veřejnosti ke schválení referendem. Podle demonstrantů ale nejdříve měly proběhnout zásadní ústavní změny, a teprve pak se mělo rozhodovat o obsazení klíčových míst.

Alžírští aktivisté se totiž domnívají, že je třeba vyměnit celou mocenskou vrstvu, která je příliš spojená s korupcí, rozkrádáním nemalého bohatství plynoucího z prodeje ropy a plynu, a která si především nebude chtít nechat dobrovolně vysmeknout z rukou stát a jeho instituce.   

Osvědčené kádry

Čtěte také

„Už ani minutu!“ vzkazují Alžířané prezidentu Buteflikovi. Ten si chce prodloužit mandát

Na tom, co protestující říkají, něco je. Příkladem budiž skutečnost, že prakticky všichni prezidentští kandidáti jsou spojeni s minulým režimem, většinou se jedná o bývalé ministry nebo i premiéry Buteflikovy éry. O zásadnější obměně na vrcholu tedy pravděpodobně nemůže být řeč.

Dva bývalí premiéři ovšem skončili ve vězení, jen pár dní před volbami je alžírský soud poslal na 12 a 15 let do vězení za korupci, už dříve byl k dlouhému trestu odsouzen bývalý Buteflikův šéf tajné služby a také Buteflikův bratr.

Nejpravděpodobnější je, že souboj o moc se sice odehrává u volebních uren, ale vlastně se utkávají dvě kliky dosavadní mocenské oligarchie. Sám prezident Tabbúní ovšem tvrdí, že i jeho syn je vyšetřován, což označuje za známku nezávislosti.

Jan Fingerland|foto: Khalil Baalbaki

Špatná zpráva pro alžírské idealisty je, že někoho vytlačit od moci je těžké, ale zajistit, aby ho nenahradil někdo podobný, je ještě těžší. To si uvědomují v celém regionu Severní Afriky a Blízkého východu, kterými v posledním roce projela jakási druhá vlna arabských revolucí, méně nadšená, ale neméně horlivá a jaksi poučenější.

Autor je komentátor Českého rozhlasu