Iva Pekárková: Pionýrský tábor pro dospělé pod velením nácků
Na jednom pionýrském táboře jsme měli sadistického vedoucího. Zjevně nesnášel děti a dával nám to najevo. Považoval se za zálesáka a správný zálesák má údajně vždycky vzorně uklizeno. Teda vzorně podle něj. Spacáky jsme museli balit do ruličky, všechno oblečení včetně špinavého muselo být složené.
Každé ráno po rozcvičce nám stany kontroloval, a pokud se mu něco nezdálo, všechno z nich vyházel na jednu hromadu a někdy navíc zbořil stan.
Čtěte také
Se spolubydlící a spolutrpitelkou Janou jsme jednou v dešti dřepěly před rozbořeným stanem a sbíraly z bláta svoje světské statky. Věděly jsme, že druhý den nás stejný trest čeká zas, protože se nám stoprocentně nepodaří dostat bláto ze svršků a spacáku. Snažily jsme se neplakat – to by pan vedoucí zorganizoval četu posměváčků, aby na nás pokřikovala a strouhala nám mrkvičku.
Říkali jsme mu Nácíček, protože Nácíček fakt byl. Takový skrček s rozježeným knírkem… a pak ta jeho láska k pořádku na úkor lásky k lidem. Už je to půl století a pořád si Nácíčka pamatuju. Tak na mě zapůsobily ty jeho pořádkové kontroly.
Nácíčkovo znovuzrození
Dnes by se vedoucí na dětském táboře dostal do pěkného maléru, kdyby se choval jako kdysi Nácíček. Zrovna se ale dočítám, že si někteří takoví nácíčkové, zhruba o padesát let mladší, našli jiné oběti. A nejsou to děti, jsou to dospělí, o kterých se nácíčkové domnívají, že se nedovedou bránit.
Čtěte také
V Karviné příslušníci městské policie pořádají razie v bytech místních Romů. Nácíčkové bez povolení k domovním prohlídkám, zato s hlubokým přesvědčením, že si to můžou dovolit a nikdo je za to nepotrestá, kontrolují, jestli mají Romové řádně uklizeno. Otvírají skříně, lezou jim do lednice a svá zjištění hlasitě komentují. Své nácíčkovské úspěchy pak samožerně popisují na internetu.
Romové si, mimochodem, na dokonale uklizené příbytky dost potrpí. Vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby jejich domovy byly čistší než domov leckterého z těchhle nácíčků. Ale i kdyby bydleli na smetišti, je to – za předpokladu, že příbytky nejsou nebezpečné pro zdraví jejich dětí – jen a pouze jejich věc. Některé z těchhle přepadovek se odehrály za přítomnosti primátora města.
Nácíčků neubývá, kdepak. Naštěstí dnes existují zákony, které nácíčkovskou činnost značně omezují. Teda pokud nejste Rom v Karviné. Pevně doufám, že tuhle záležitost bude zanedlouho řešit soud pro lidská práva. A že se nevracíme do doby před padesáti lety, kdy si nácíčkové mohli dělat, co se jim zlíbilo.
Autorka je spisovatelka, žije v Londýně
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
