Pro šesté místo doplavala stejně jako v Tokiu. Příště nebudu mít žádná očekávání, mrzí Seemanovou

Když se v posledních letech něco nepovedlo, brala to s trenérem Lukou Gabrielem pokaždé jako poučení. Loňské pokažené mistrovství světa? Stala se chyba, přišli jsme na ni, na olympiádě se to nestane.

To, jak se Barbora Seemanová připravovala na olympiády v Tokiu a Paříži, bylo úplně rozdílné. Tehdy jako holka jen dřela a poslední měsíce měla skoro až brutální tréninky. Teď jako žena začala brát plavání i s životem kolem něj, cestováním a pochopitelně také pilným tréninkem.

Čtěte také

Dotahující plavecké šampionky? „Zavřela jsem oči a už to jen dojela do cíle,“ říká mistryně Evropy Seemanová

Výsledek obou cest je stejný. Z obou je šesté místo v takřka úplně stejném čase, rozdíl jsou nicotné dvě setiny sekundy. Rozdílné naopak je, jak to Seemanová bere. Zatímco po tokijském šestém místě byla nadšená, teď moc není.

„Samozřejmě mě to trošičku mrzí. Nebudu lhát, věděla jsem, že pod 1:55 bych měla jet. Několikrát jsem to v tréninku potvrdila, tak mě mrzí, že jsem to nepředvedla tady. Vidět, že holky také nejely úplně rychle, tomu úplně nepomáhá, ale pořád je to šesté místo, super výsledek,“ líčila po závodě.

Bez překvapení

Bylo to finále bez překvapení. Když trenér Seemanové Luka Gabrielo před olympijskými hrami říkal, co která žena ve finále dokáže, netrefil se ve výsledku maximálně o dvě desetiny sekundy. Jinak bylo vše před Barborou Seemanovou podle očekávání a ona předem věděla potřebné časy. „Ten čas mě trošičku mrzí. Věděla jsem, že mám na to jet rychleji,“ tuší plavkyně.

Čtěte také

Světu dokážeme konkurovat, ale potřebovali bychom plavecké centrum, přeje si plavkyně Seemanová

Do otáčky na 100 metrech držela kontakt s třetí pozicí, po ní se medaile vzdálila. „Vím o jediné chybě, na obrátce na stovce: že jsem se tam předechla, protože jsem chtěla udělat dobrý výjezd. To bych určitě změnila,“ mrzelo ji.

Ať jste se po finále zeptali na cokoliv, odpověď Seemanové byla pokaždé stejná. Výsledek ji mrzí, chtěla být lepší a tuší, že ve svých zbývajících startech na olympijských hrách už takovou šanci mít nebude.

„Nemám v nich žádné ambice. Upřímně se strašně těším na to, že si ještě užiju závody a dám do toho všechno, co mi zbylo. Nechci říct úplně, že si to hodlám užít, spíš tak, že na sebe člověk nemá žádný tlak, nikdo nic neočekává, upřímně ani já sama od sebe. Dám do toho všechno, co budu mít, a doufám, že z toho třeba ještě nějaký postup bude,“ vyhlíží.