Hokejista Dominik Lakatoš sní o NHL
Dvacetiletý Dominik Lakatoš je první Rom, který se prosadil v české hokejové extralize. S Libercem vybojoval před rokem zlato v nejvyšší soutěži a v uplynulé sezóně k němu přidal také stříbro. A jaký je jeho příběh? Svůj původ vůbec nevnímá jako něco zvláštního.
„Asi záleží na tom, jak si to kdo připouští. Člověk se s tím musí vypořádat sám. Neříkám, že to je lehké, nikdy to nebylo lehké, ale postupem času jsem si na to zvykl a nestydím se za to, že můj otec je Rom, myslím si, že je to takhle správné a nemám se za co stydět.“
Začal povídání Dominik Lakatoš. Ke sportu měl blízko od malička jako většina kluků.
„Můj děda hrál hokej a tím to začalo, že už odmala jsem k tomu měl nějaký vztah. Tím jsme začali a už odmala jsem lítal po baráku s malou hokejkou, takže jsem to měl od začátku dané.“
Poměrně brzy tenisák vyměnil za puk a hraní před domem za led. Oblékl první hokejový dres v rodném městě.
„Začal jsem v Kolíně, pak v 11 letech jsem přešel do Liberce a už tady funguju asi 8 let.“
Kvůli svému původu se občas setkává s nevybíravým chováním od okolí. Nikdy ale ne od spoluhráčů.
„Asi to nebylo od spoluhráčů, ale nějaké narážky tam byly. Když jsem byl malý, tak jsem to bral jako urážku mojí osoby, a teď si myslím, že už mě nikdo ničím neurazí. Teď už je to úplně jiné, už se s tím tolik nesetkávám. Víc jsem se s tím setkával v mládežnických kategoriích nebo v juniorech, kdy ti kluci jsou ještě děti a nejsou tak vyspělí na to, aby věděli, co mají a co nemají říkat. Takže si myslím, že tohle v dospělém hokeji de facto není.“
Nemusel ani bojovat s tím, že by pro hokej neměl odpovídající vybavení. A lišil se tím od ostatních. Vděčí za to rodičům – dělali maximum pro to, aby se sportu mohl věnovat.
„Já jsem na tom vždy, co se týče sportu, byl normálně. Neměl jsem žádný problém, rodiče dělali, co mohli, abych ten hokej mohl hrát a starali se o mě, jak nejlépe mohli.“
Z Dominika vychovali hokejistu, který se vloni stal mistrem Česka a letos s libereckými Bílými tygry vybojoval extraligové stříbro. Těšit se mohl z ceny pro nejlepšího nováčka a juniora roku. On sám si ale přes úspěchy a medaile nemyslí, že by byl pro další Romy vzorem a tím i příkladem, kam to i oni mohou ve světě sportu dotáhnout.
„Tohle jsem si nikdy nepřipouštěl, ono je to jedno, jestli jste Rom, Žid, Hispánec nebo cokoliv. Tady jde o to, že děláte, co vás baví, a já jsem šťastný, že můžu být mezi takovými lidmi, jako jsem teď.
Mezi nimi může přemýšlet o své budoucnosti. Ve dvaceti letech má hokejovou kariéru před sebou. O čem sní? Od svých vrstevníků se neliší.
„Jak se nejlíp zdokonalovat, aby ty sezóny byly pořád lepší a lepší a čekat třeba na lepší nabídku. Každý by se jednou chtěl podívat do NHL nebo KHL apod., ale jde o to, jak máte nastavené priority, a myslím si, že každý hokejista má nastavené priority tak, že by jednou chtěl skončit v NHL nebo v Rusku.“
Aktuálně ale nosí liberecký dres a vnímá úspěšnou současnost Bílých tygrů. Uvědomuje si, co za vzestupem týmu v posledních letech stojí.
„To všechno je hlavně podmíněné tím, jaké je tady zázemí, trenéři, jak trenéři poskládali ten tým a jak tým sedl jako parta. Nejde o výjimky, ale o tým.“
S Libercem se také nyní připravuje na novou sezónu. Zatím jen na suchu.
„Jsme trošku bolaví, ale to k tomu hokeji patří. Musím říct, že mám výborného parťáka do posilovny, Lukáše Dernera, který na mě dává pozor, učí mě a dohlíží na mě. Myslím si, že mám toho nejlepšího parťáka, kterého jsem mohl mít. Ještě jednu sezónu bych chtěl zůstat v Liberci.“
Říká Dominik Lakatoš.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Mimozemští roboti, červí díry, kosmické elektrárny... je lepší být ve střehu.
Tomáš Vacek, vedoucí Programu celoplošné stanice
Komplet 3CD Vladana a Prasopes
Co se stane, když se desetiletá holka rozhodne být intergalaktickou strážkyní? Sci-fi seriál o útěku z domova, vzpouře strojů a přátelství s jedním zvláštním kouzelným zvířetem.
