Hmotná odpovědnost zaměstnance

Jakubka: Představme si, že budu prodavačem nebo pracovníkem ve skladu a odmítnu uzavřít dohodu o hmotné odpovědnosti. Zaměstnavatel namítne, že je to požadavek pro výkon sjednané práce, protože bych měl k dispozici určité hodnoty se kterými budu hospodařit. Odmítnutí by vedlo k tomu, že dostanu výpověď pro nesplňování požadavků pro výkon sjednané práce.

Hmotnou odpovědnost může mít zaměstnanec i za věci, které potřebuje ke své práci. Například za mobilní telefon. Ovšem zdaleka nejde o všechno, s čím pracuje.

Jakubka: Hmotnou odpovědnost nelze uzavřít na vybavení kanceláře nebo na jiné předměty, se kterými zaměstnanec běžně pracuje. Jedná-li se o speciální věc, třeba mobilní telefon, kalkulačku, přenosný počítač, tak tady připadá v úvahu odpovědnost za ztrátu svěřeného předmětu, který zaměstnanec převzal na základě písemného potvrzení.

Pak je tu ještě třetí možnost, kdy pracovník odpovídá za škodu.

Jakubka: Obecná odpovědnost zaměstnance za škodu je běžná odpovědnost, kdy jsou porušeny právní předpisy a v důsledku toho vznikne zaměstnavateli škoda. Například v zaměstnání rozbiji okno nebo jiným způsobem poškodím zaměstnavatele. Odpovídám za škodu způsobenou na věcech, zboží a tak dále. Podle toho se také liší náhrada škody. Jestliže jde o obecnou odpovědnost, tedy bez dohody a něco v zaměstnání poškodíte nebo rozbijete vlastní vinou, zaplatíte maximálně čtyř a půl násobek svého průměrného výdělku. Jinak je to u hmotné odpovědnosti. Když se při inventuře zjistí, že vám chybí zboží za 300 tisíc, musíte je zaplatit, třeba dlouhodobě srážkami ze mzdy. Pokud vám zaměstnavatel svěří na základě smlouvy nějakou věc, třeba notebook, vy ji ztratíte a neprokážete, že vám ji někdo ukradl, musíte uhradit celou její hodnotu. Pokud se ale notebook rozbije vaší vinou, platíte maximálně čtyř a půl násobek průměrného výdělku. Vysvětlení rozdílu je jednoduché.

Jakubka: Odpovědnost za ztrátu svěřených předmětů je motivována tím, aby zaměstnanec, kterému je nějaký drahý předmět svěřen, nebyl veden k prodeji tohoto předmětu a zpětně by zaměstnavateli hradil hodnotu do maximální výše čtyř a půl násobku průměrného výdělku. Stejný princip platí i pro manka. Výši nahrazované škody by měl zaměstnavatel vždy zaměstnanci oznámit. U soukromých podniků může část nebo celou úhradu škody odpustit, u státních organizací napojených na rozpočet to nepřipadá v úvahu.