Hlídám si, kam šlapu a věřím v medaili, říká Martina Sáblíková pár měsíců před olympiádou

Na nadcházející olympiádě v jihokorejském Pchjongčchangu patří mezi největší české olympijské naděje. A velmi dobře si to uvědomuje. „Očekávání jsou trochu svazující, ale jsem moc ráda, že lidem svými výsledky mohu dělat radost,” přiznává.

Ona sama zlaté ambice má. „Bude to už má čtvrtá olympiáda, takže vím, že medaili na olympiádě vám nic nenahradí, přála bych to všem sportovcům. Naopak když se to nepovede, člověk má pocit, že zklamal sám sebe,” popisuje v rozhovoru s Lucií Výbornou.

Zdraví si hlídám, mám strach

Při její premiérové účasti na olympiádě v italském Turíně jí bylo osmnáct let a zůstala jen těsně pod medailovými pozicemi. Už v té době, jak je pro její kariéru příznačné, ji trápily zdravotní problémy. A drobné zranění, konkrétně úponu, musela řešit i v předcházejících měsících.

Navzdory tomu dokázala rok před olympijskými hrami Martina Sáblíková dosáhnout na další triumf. Už pojedenácté se stala vítězkou celkového pořadí Světového poháru na dlouhých tratích. A další přípravu nezanedbává. „Momentálně máme třífázový trénink: kolo, posilovna… v tomto režimu jedeme až do konce září, na led půjdeme prvního října,” říká.

A o své zdraví pečuje obzvlášť. „Dokonce se dívám, kam šlapu, když vycházím ze sprchy, abych si nezlomila nohu,” směje se. „Hlídám si i oblečení a klimatizaci, abych nenastydla, a podobně.”

Nad tím, co bude po olympiádě, zatím příliš nepřemýšlí. Jediné, co ví, je, že se sportem končit nebude. Zda to ale dotáhne až do své páté olympiády, to se teprve uvidí.