Fotbalový gambler Gottvald měl Drnovice místo automatů
Po devět prázdninových pondělků vás budeme zvát do sedmi českých a moravských vesniček, kterými se prohnal vrcholový fotbal. Než se na jednotlivá místa vydáme, sluší se na úvod našeho seriálu říct, jak to vlastně všechno začalo, a tak si nechte vyprávět příběh muže, který jako první dovedl svou rodnou vísku až do nejvyšší soutěže, Jana Gottvalda. Splnil si sen, navždy proslavil Drnovice, utopil v místním fotbale spoustu peněz. Jeho odkazem je ale i chátrající železobetonový stadion uprostřed malé obce na Vyškovsku.
„Drnky gól, Drnky gól!“ skanduje zastřeným hlasem skupinka bubeníků na tribuně drnovického stadionu a údery do svých nástrojů žene kupředu domácí tým.
Bývaly doby, kdy Jan Gottvald zažíval na drnovickém stadionu mnohem hlučnější kulisu a barvitější povzbuzování než současné pokřiky partičky mladíků, kteří v nedělním dopoledni ještě bojují s následky prohýřené sobotní noci.
Na drnovický fotbal se teď zajde podívat tak jednou do roka. Příběh jeho drnovického projektu začal v roce 1982, když Gottvald ukončil hráčskou kariéru v Kyjově a vrátil se domů, aby převzal vedení drnovického klubu v jedné z nejnižších soutěží.
„Vizi jsem měl takovou, že chci hrát krajský přebor nebo divizi. Už tak se na mě v Drnovicích dívali jako na blázna,“ vzpomíná Gottvald na dobu, kdy měla jeho vesnička svůj fotbalový vzestup ještě před sebou.
Gottvaldovi se práce dařila natolik, až se v roce 1993 Drnovice staly nováčkem nejvyšší české soutěže v prvním roce její samostatné existence.
Hvězda vedle hvězdy, to byla sestava Drnovic
„Měl jsem mimořádný cit na výběr hráčů. Já sám jsem do Drnovic přivedl 319 fotbalistů a na prstech jedné ruky bych spočítal přestupy, které se mi nevyvedly,“ nepřipouští Gottvald falešnou skromnost.
V Drnovicích hrál třeba kapitán vicemistrů Evropy z roku 1996 Miroslav Kadlec. „Ale nejen on! Tady byl stoper Šilhavý, tady byl současný asistent u reprezentace USA Kubík, tady byl kouč slovenského národního týmu Vlado Weiss, tady byl Komňacký – trenér a hráč, tady byl Brückner, tady byl Drulák, Timko, Lasota, no tady byli hráči… Já nevím, kde se mám zastavit…“ vypočítává Gottvald.
Někdejší mecenáš drnovického klubu se rád přirovnává k jakémusi fotbalovému gamblerovi, který měl místo automatů jako drogu klub ze své vísky. Čím výše stoupal, tím větší byla i chuť pokračovat ve hře, do které prý ze své kapsy investoval skoro 150 milionů korun. A čtvrt století svého života.
To jsem zvědav, kdo tam zas bude sedět
Na vášeň pro fotbal i rozmary svého bývalého šéfa si dobře pamatuje kanonýr prvoligových Drnovic Radek Drulák: „Honza byl rapl. Třeba v poločase zápasu občas vtrhnul do kabiny, seřval tam kdekoho včetně uklízečky a šel pryč. Pak tam teprve přišel trenér – dejme tomu Brückner – a řekl si k tomu svoje.“
Svéráznými metodami Gottvald proslul i při doplňování kádru: „On se neptal trenéra, jestli nějakého hráče chce, nebo nechce. Prostě ho přivedl a řekl: 'Tady ho máš, v neděli hraje!' Když se týmy fotí před sezónou na plakát, je tam obvykle asi 22 hráčů. My bychom v té době potřebovali ty plakáty čtyři, abychom se tam všichni vešli,“ směje se ještě po letech Drulák.
Fluktuace fotbalistů byla v Drnovicích skutečně obrovská, někteří hráči se v kabině příliš neohřáli. Když nepřesvědčili, poslal je Gottvald brzy zase pryč jako třeba Slováka Pecka. Drulákovi na tohle téma utkvěla v paměti oblíbená spoluhráčova průpovídka: „Jezdil jsem jednu dobu na trénink s Karasem a on vždycky v pondělí říkal: 'To jsem zvědav, kdo novej tam bude zase sedět.'“
Nikdy více Drnovice
Příběh většiny fotbalových vesnic, které vám představíme, je dost podobný. Ambiciózní rodák investoval v devadesátých letech spoustu peněz i energie do fotbalu ve své obci, načež přišel vzestup, poté peníze došly a následoval různě prudký pád.
Drnovice s Janem Gottvaldem v čele byly průkopníkem mezi malými obcemi ve velkém fotbale a symbolizovaly nástup fenoménu, který byl specifickým projevem své doby a už se zřejmě nikdy nevrátí.
„Já jsem rodilý Drnovák, proto jsem ten fotbal v Drnovicích dělal s takovým zaujetím. Pořád jsem tu vesnici chránil a dneska musím dát za pravdu těm, kteří mi říkali, že to nejde dlouhodobě udržet. A já jsem to přesto udržel 11 roků. V lize! To je zázrak!“ rozvášní se i po letech Gottvald.
„Jsem pyšný na to, co jsem tu dokázal. Padesát procent lidí by se mi tu málem klanělo a druhá polovina si šušká pochybovačné řeči o tom, že kdovíjak jsem to dělal a bůhvíkde jsem ty peníze na velký fotbal bral. Takže mi jasně dávají najevo, že si myslí, že jsem to někde ukradl,“ mrzí Gottvalda.
Třeba Rudolf Baránek hodlá svoji rodnou Poštornou znovu fotbalově pozvednout. Gottvald už se do něčeho takového pouštět nechce: „Já mám před sebou asi deset nebo patnáct let života a už nechci. Ostatně, ve fotbale už se stejně nedá dokázat víc, než jsem dokázal,“ bilancuje Gottvald.
Jeho Drnovice si pamatuje snad každý, ale jenom Drnovákům dobu slávy dnes a denně připomíná plesnivějící stadion pro mezinárodní utkání uprostřed dědiny. Ale i dnes, kdy Drnovice postoupily z okresního přeboru, na něm uslyšíte tradiční pokřik: „Drnky jedééém!“
Příští týden poslouchejte, čtěte a na fotografiích prohlížejte: 2. díl – Ratíškovice. Speciální díl o Drnovicích přijde na řadu 16. srpna.
Během podzimu je v rámci projektu Fotbalové vesnice v plánu výstava, kde mimo jiné spatříte více dokumentárních fotografií z jednotlivých obcí. Budeme včas informovat.
Zobrazit plán putování Zblízka po fotbalových vesnicích na větší mapě
