Fenomén Šlitr. Talentovaný klavírista, herec i výtvarník by oslavil 100 let
K vtipům jsme nepotřebovali ani slova, vzpomíná Jiří Suchý. Se Šlitrem měli humor, kterému rozuměli jen oni sami
Hned tři Šlitři přišli večer na jeviště pražského divadla Semafor. Komik, hudebník a výtvarník. Představení „Šli tři Šlitři“ napsal Jiří Suchý ke stému výročí narození svého kamaráda a dvorního skladatele. Na jevišti zazněly notoricky známé písně autorské dvojice i pozapomenuté songy, včetně Šlitrova úplně posledního. A ještě před samotnou premiérou náš reportér Tomáš Maleček nahlédl do šatny Jiřího Suchého.
„Tamhle je taková fotografie, kde je s Janem Werichem. A já vám přečtu, co tam Werich napsal: Tohle je pro vás. Škoda, že nemůžeme být tři se Šlitrem,“ ukazuje Jiří Suchý černobílou fotografii.
Spolupracovat s Jiřím Šlitrem se Janu Werichovi nepoštěstilo. Ani dvojici Suchý-Šlitr nebylo dopřáno dlouhého trvání. Přesto stihli společně napsat na tři stovky písní. Dvacítka z nich večer 15. února rozezněla divadlo Semafor.
První hit Jiřího Šlitra
Představení otevřel první Šlitrův hit Včera neděle byla.
Původní interpretku Pavlínu Filipovskou nahradila teprve dvanáctiletá Lea Hurábová. „Každý má na ty písničky jiný názor. Ale vzhledem k tomu, že jsem tady od malička, tak mi to přirostlo k srdíčku,“ vypráví.
Semafor a Jitka Molavcová
Dvaadevadesátiletý Jiří Suchý to pak na jevišti doslova rozpálil písní Koupil jsem si knot. V ní zpívá o krabici, ve které má roztodivných věcí více. A z velké krabice na scéně po pár minutách vykoukla i Jitka Molavcová.
„Toto je můj pes, kterému se říká Máslo. Je to rekvizita,“ ukazuje Jitka Molavcová. „Jiří Šlitr s Jiřím Suchým totiž napsali méně známý melodram. Já jsem se to naučila nazpaměť. To je melodram, který trvá tak asi sedm minut:
Když jsem byla malá, měla jsem krásnýho hadrovýho psa. A když se s ním trochu třáslo, sypal se z něho prach, ach! Říkali jsme mu Máslo a ve tváři měl strach...“ recituje a zpívá Jitka Molavcová melodram Můj pes.
Čtěte také
Sál Semaforu zaplnily i ikony českého divadla. Podívat se přišel třeba cimrmanolog Miloň Čepelka nebo teatrolog a kritik Vladimír Just, který na adresu Jiřího Šlitra se smíchem říká: „On to své neherectví ještě prohluboval do dalších nehereckých výšin a nížin.“
Suchý, Šlitr a růže
V závěru večera Jiří Suchý připomněl, že měli se Šlitrem společný humor. Takový, kterému rozuměli jen sami navzájem. A na jeviště přišel s historkou a taky s růží. „Seděl jsem v té naší šatničce společné, když tu kdosi zaklepal. Já řek' ‚Vstupte!‘ a ve dveřích stál Jiří Šlitr s andělským výrazem a s růží v ruce. Protože až do této chvíle jsme si žádné květinové dary navzájem nedávali, pochopil jsem, že to je jeden z našich dalších vtipů beze slov. A teď mu to vracím. Kam, že bych ji umístil, aby mu došla?“
Na provázku zavěšená váza se teď spouští ze stropu jeviště a Jiří Suchý růži posílá nahoru. Diváci aplaudují. „Váš potlesk vyřídím, doufám, že ne brzo,“ dodává s úsměvem Jiří Suchý a následuje píseň Na shledanou.
Na shledanou, na shledanou. Až se budeš sama bát, utrhni si růži planou. Na shledanou, na shledanou. Mám tě rád...
Na hru Šli tři Šlitři můžete do Semaforu zajít až do konce roku.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.