Šlitrovi stačilo říct větu a přišel aplaus, vzpomíná Suchý na společné začátky. Vztah měli především pracovní

„Tak jsme si řekli, sejdeme se – a on řekl u Zlaté kapličky, jak já jsem říkal Národnímu divadlu, kdežto on říkal Zlatá kaplička té vinárně, která je kousek od Národního divadla,“ popisuje Jiří Suchý setkání-nesetkání, kdy na sebe s Jiřím Šlitrem čekali asi 200 metrů od sebe. Po hodině to vzdali. Osud tomu ale asi tak chtěl, že se potkali na Národní třídě.

Šlitrovi se ale první Suchého texty příliš nezamlouvaly. „O té první, kterou nezhudebnil, říkal: to je taková říkačka, já bych chtěl něco košatějšího,“ vzpomíná Suchý. „Zhudebnil ji pak asi pět let na to. Bylo to: Na okně seděla kočka, byl horký letní den... takže se prokázalo, že ten text nebyl tak blbý, jak mi naznačil, když jsme se sešli.“

Shodli se ovšem až čtvrtém textu. Tak vznikl Hamlet, jejich první společná píseň. Pak už dvojice S+S začala chrlit hit za hitem.

Jednou větou

Semofor pak Šlitr, Suchý a Ferdinand Havlík založili v roce 1959. Šlitr v něm ale působil jen jako externí člen, který skládal většinu písní, než po třech letech, kdy Jiří Suchý zkoušel hru Jonáš a Tingltangl, zatoužil vystoupit jako herec.

Čtěte také

Suchý vzpomíná na založení divadla Semafor: Se Šlitrem jsme se hrozně rádi uráželi

„Já jsem byl z toho odvázanej, protože jsem chtěl být vždycky ve dvou. On uměl akorát si stoupnout, takovým divným hlasem říct nějakou větu a zase si sednout.“

„Pak přišla premiéra a on měl říct tu první větu. Teď si stoupl, řekl tu větu tak rozčileně – a já myslel, že uletí střecha, co ty lidi tam dělali. Pak řekl druhou větu a zase aplaus. Nikdo nečekal, že doktor Šlitr bude dělat toto,“ líčí Suchý.

Osobní vztah

Vztah Suchého a Šlitra byl dlouhá léta pouze pracovní. Nechodili spolu na pivo, neměli společnou chalupu, i když pokusy o sblížení tu byly.

„Jezdil na motorce a jednou řekl: hele, půjdeme na Berounku. Já jsem říkal dobře, pojďme, jezdil celkem opatrně, nebál jsem se s ním. Tam najednou potkal kamarádku, povídali si, slovo dalo slovo. Pak přišel za mnou takový rozpačitý, říkal: víš, odsud je bezvadný vlakový spojení. Samozřejmě odjel s kamarádkou a já jsem jel vlakem,“ popisuje Suchý pokus, který příliš nevyšel.

Čtěte také

Místo emigrace zvolil v roce 1968 návrat do vlasti. „Nikdy jsem nelitoval,“ říká Jiří Suchý

Pracovní vztah se v kamarádský změnil až na podzim 1968, když tři týdny účinkovali ve Stuttgartu večer co večer v místním nočním klubu. „Denně jsme spolu trávili pár hodin, tak jsme si povídali a to trošičku změnilo náš vztah, který byl převážně pracovní.“

Poslední večeře

Jiří Šlitr zemřel předčasně. Ve svém vymrzlém ateliéru na Václavském náměstí si v době mrazů přitápěl plynovým topením. Svítiplyn ale namísto teplem plnil místnost oxidem uhelnatým. Šlitra a jeho milenku nalezla rodina 25. prosince 1969. S Jiřím Suchým se viděl ještě na Štědrý den, paradoxně opět v kapličce.

„On říkal, je taková tradice, že se tam o Vánocích chodí na šneky. Já jsem říkal: fuj! Když mi potom vysvětlil, že oni ty šneky dělají tak, že to nebudu jíst s těmi očičky na tykadlech, tak to už jsem řekl, že to přežiju,“ vzpomíná Suchý na poslední setkání.

S Jiřím Šlitrem symbolicky končí fenomén uvolněných 60. let. Jeho melodie ale nezestárly, naopak zlidověly.

Jak o dvě generace mladší umělci než duo Suchý+Šlitr jejich tvorbu vnímají, uslyšíte v dalším díle seriálu.