Džungle Václavského náměstí? Dealeři, turisté i asfalťáci
Pro mnohé symbol listopadu 1989, pro jiné líheň kriminálních živlů – to je Václavské náměstí v Praze. Po setmění se mění k nepoznání. Každé dva metry vás někdo přesvědčuje k návštěvě nočních podniků, jiní rovnou nabízejí ty nejtvrdší drogy. Pojďme se tam podívat s pražskou kriminálkou.
Před hodinou se setmělo a detektivové z pražské kriminálky vyrážejí. Václavské náměstí je v tuto dobu plné a hlavně turisté hledají zábavu všeho druhu. Jejich přání ochotně plní také všudypřítomní dealeři drog. Ne nadarmo tomuto místu říkají policisté zoo, safari nebo džungle.
„Stojím směrem k hlavnímu nádraží,“ ozývá se z vysílačky. „Dobře, tak já se stáhnu níž,“ odpovídá policista. „Jsou tu většinou cizinci, kteří v tuhle dobu prodávají drogy,“ vysvětluje s tím, že kdyby došlo k prodeji drog, zadržel by podezřelé.
Kriminálka má na náměstí celkem šest lidí. Pár desítek metrů od Národního muzea narážejí na známou dvojici – muže a ženu. Muž je „čistý“, na jeho přítelkyni je však vydaný zatykač. „Ruce dopředu,“ říká jeden z policistů, nasazuje jí pouta a ještě pro jistotu ověřuje, jestli nemá nějakou infekční nemoc. Žena končí v policejní cele.
Tři gramy asfaltu za 500 korun
Detektivové se dál plíží nocí a po chvíli narážejí na další známé tváře, takzvané asfalťáky. Turistům místo hašiše prodávají obyčejný asfalt, který najdou mezi tramvajovými kolejemi.
„Za kolik prodáváš?“ ptá se ho policista. „Ještě to musím připravit,“ odpovídá muž. „Přidáváte tam mouku?“ zajímá policistu. „Ne, jenom rozmačkáme asfalt,“ reaguje obchodník s asfaltem s tím, že tři gramy prodává za 500 korun. „Když to Angličané kupují, tak proč ne. Často k nám přicházejí sami. Je to lepší než krást,“ soudí.
Během hodiny však skuteční dealeři zavětří škodnou v rajónu a začínají mobilními telefony rozesílat popisy detektivů. „Říkal jsem do vysílačky, že nás sledují,“ vysvětluje jeden z policistů.
Část týmu se tedy přesouvá o kousek dál – na Masarykovo nádraží. Na lavičce se kymácí silně opilý turista. Snadný cíl pro duo zlodějek, jak policisté správně odhadují.
Když ženy jsou muži
„Je to blonďák a vedle něj sedí žena v džínové bundě,“ oznamuje policista do vysílačky. „Jedna kryje druhou a dává pozor, jestli se neblíží policie. Druhá se zatím pod záminkou sexuálního harašení snaží turistu osahávat,“ popisuje.
Po dlouhém, taktickém vyčkávání se jde na věc. „Nohy od sebe,“ prohledávají jednu z podezřelých policisté.
„Nic se u nich nenašlo. Prý vždy, když mu šáhla do kalhot, jí ruku vytáhl, a k penězům v malé kapsičce se nedostala,“ vysvětluje mi kriminalista.
„Nevím, jestli sis všiml, ale oba to byli chlapi. Přinejmenším ten, co tu seděla!“ upozorňuje ho druhý.
Tímto překvapivým odhalením noční akce končí. Podle detektivů byla až nezvykle klidná. Další závisí na tom, jestli vedení schválí peníze na přesčasy. Sami policisté však říkají, že podobná tažení mají smysl. Pokud by byla častější, noční Václavské náměstí by nebylo džunglí, ale příjemným evropským centrem.
