Dva roky vlády Petra Fialy: Rozpor slov a činů, komunikační problémy a klesající důvěra veřejnosti

„Vláda je vcelku pozitivně hodnocená za zahraniční politiku a daleko méně pozitivně za tu domácí,“ shrnuje politoložka z Univerzity Palackého v Olomouci Eva Lebedová. „Pokud vládu zajímá vnímání voličů, tak musí chápat, že pro každého voliče je mnohem zásadnější domácí politika, protože tu zpravidla nejvíce pociťuje na své kvalitě života.“

Čtěte také

Apolena Rychlíková: Problém není, že lidé v Česku mají špatnou náladu. Problém je, že nemají peníze

Spolupráci vládních stran přitom komplikuje uspořádání v pětikoalici, v níž je náročné sladit různé požadavky jednotlivých členů. Zvenčí se proto vláda jeví jako neefektivní a nekompetentní.

„Už dva roky občané čelí rekordní inflaci nebo tomu, že se jim rekordně propadly reálné příjmy, a to je to, co potom přispívá k celému hodnocení vlády,“ podotýká komentátor serveru Alarm Stanislav Biler. „Není úplně jasné, jak přesně vláda vládla a co vlastně za ty dva roky udělala.“

Rozpor slov a činů

Začátek vládního působení poznamenalo odkládání jmenování i krátký čas na propracování agendy.

„Ministerstva byla prošpikována lidmi z ANO a noví lidé přicházeli, až asi na dvě ministerstva, do velmi nepřátelského prostředí, takže jsme těžko od nich mohli očekávat obrovské výkony. Navíc dohasínal covid a přišlo české předsednictví,“ vyjmenovává komplikace politický komentátor Českého rozhlasu Petr Nováček.

Řada dalších problémů byla způsobena špatnou komunikací vládních členů. V zájmu jednotného vystupování koalice je mnoho kroků představováno až v jejich finální podobě a tím je oslabován veřejný dialog.

Čtěte také

Jiří Pehe: Politika v zemi komunikačního fiaska

„Navzdory tomu, že vláda sama velmi kriticky posuzovala komunikaci v době pandemie, tak se příliš nepoučila a taky není schopná vysvětlovat, jak zásadní reformy a jejich dopady, tak ani proaktivně komunikovat klíčové priority, zvládání krizí, nebyla ani schopná mírnit napjaté nálady,“ kritizuje Lebedová.

Tím vládě klesá podpora voličů napříč věkovým spektrem a dochází k jejich odlivu k jiným stranám.

„Lidé vnímají rozpor jednotlivých slov a činů. To bylo extrémně patrné, když vláda nastoupila s tím, že školství a vzdělání je priorita, a pak v červnu přijde neuvěřitelný návrh od ministra financí, že ze školství sebere skoro 30 miliard, a není k tomu žádné vysvětlení,“ ukazuje Biler.

V jiných oblastech podle něj vláda působí bezradně a tím odrazuje voliče, kteří v ní hledají zastání. „Společnost to stmeluje, asi ne záměrně a možná ne úplně v ideálním smyslu, co se týče pohledu na politiku jako takovou. A výsledkem jsou čísla pro celou vládu, která se těší jedné z nejnižších důvěr, co jsme tady vůbec viděli,“ doplňuje.

Čtěte také

Petr Fischer: Dva roky vlády optického klamu

Vládnímu renomé nepomáhají ani opoziční obstrukce, kritizována je také chaotičnost a nahodilost rozhodovacího procesu. „Rozhodovací procesy nečiní ekonomové, ale navýsost politické orgány, které si sem tam někoho přiberou na poradu. Ale jak se pak dozvídáme od odborníků, tak tito lidé často nebývají respektováni,“ podotýká Nováček. „Jinými slovy naší politice chybí systematičnost.“

Do politického marketingu navíc často vstupují nástroje populismu. „Současné vládní politické strany nepřispěly k uklidnění emocí před volbami,“ rekapituluje Lebedová. „Využívaly úplně stejné nástroje, které teď vyčítají opozici, to znamená roztáčení spirály negativity, vyhrožování tím, že budou vládnout nezodpovědní populisté.“

Současná vláda touto strategií navázala na politickou krizi předchozích let. „Naše politika je neslušná,“ hodnotí Nováček a dokládá své tvrzení příkladem debaty mezi současným a bývalým premiérem na televizi Nova. „Proč je zapotřebí místo ‚Neříkáte pravdu, pane premiére‘ křičet ‚Vy lžete‘? Protože potřebujeme vymrskat pozornost určité skupiny voličů, kteří jsou na takovou hrubost zvyklí a konvenuje jim.“

Nemůže se nic stát

Výhled do budoucna není podle citovaných mluvčích příliš optimistický.

„Jediné, co si říkám, že může do toho vývoje vstupovat pozitivně, jsou nepředvídatelné události, na které je politika bohatá,“ odhaduje Lebedová. „Může se celkově začít zlepšovat ekonomika, což pak může být voliči hodnoceno pozitivně, protože ekonomika je jeden ze zásadních faktorů, který se promítá do volebního chování.“

Čtěte také

Jiří Pehe: Vláda ještě může zvrátit nepříznivé trendy ve veřejném mínění

Vláda ale do druhé poloviny svého mandátu nevstupuje s očekáváním, že se začnou projevovat důsledky jejich opatření z předchozích dvou let. „Žádnou takovou reformu jsme neviděli, abychom si vůbec mohli dělat naději nebo klást otázku, jestli to bude lepší, nebo horší,“ soudí Biler. Myslím si, že se nic nestalo, a proto se ani v příštích dvou letech nemůže nic stát.“

Zasáhnout do voličských preferencí by ale mohl nový subjekt. „Miroslav Kalousek o sobě dává vědět, to určitě není náhlé,“ odhaduje Nováček. „Jestli sežene deset schopných lidí a pokusí se založit novou stranu, mohl by získat šest až sedm procent hlasů. Tím pádem by došlo k přesunům u voličů a to může způsobit dalekosáhlé změny.“

Více podrobností o chybách v komunikaci vlády, nečinnosti Sněmovny a prospěšnosti škrtů pro ekonomiku státu si můžete poslechnout v záznamu celého dílu pořadu Souvislosti Plus. Moderuje Patricie Polanská.