Duševní rozcvička Ireny Obermannové
Se mnou a s rány je to poslední dobou vážné, a jsem ráda, že se nad sebou mohu touto cestou zamyslet. Když jsem bývávala mladá a čiperná, říkala jsem, že ať dělám večer cokoli, mám druhý den kalná rána opilcova. Dokonce, i když jsem šla spát brzy a sama a nepožila jsem ani kapku alkoholu, mívala jsem temné depky, což - jak objasním později - se mi z mého dnešního pohledu jeví jako nádherný stav.
Život býval intelektuálsky černý, vyhlídky na budoucnost zpátečnicky pesimistické, což nezřídka bolelo na duši tak strašlivě, že bylo nutno navrátit se zpět do postele a spát tam tak dlouho, dokud se ranní rosa nevstřebá. Ranní rozcvička v dobách mých studentských let se vyznačovala pravidelným oddechováním s více či méně otevřenými ústy, a měla jsem při ní zavřené oči a nádherné sny - alespoň doufám, protože si je už nepamatuji.
Přijít v těch dobách někam na desátou se rovnalo výkonu ranního ptáčete, a pokud bych tehdy měla říct, jak takové ranní ptáče vypadá, neváhala bych ani vteřinu: Ranní ptáče je sup, co se živí mým masem.
Teď už jsem veliká, už mnoho let připravuji v půl sedmé ráno dětem svačinky a snažím se na ně hovořit libým hlasem, abych je optimisticky naladila do školního procesu. A v průběhu let se mi ten libý hlas nějak vrazil do hlavy a už mi zůstal, tedy alespoň po brzkém ránu.
No a jak jsem už řekla, začíná to být vážné: rozpažuji, upažuji, ráz dva, ráz dva, dávám si studenou sprchu a bojuji s odhodláním každé ráno běhat. Zatím jsem to nedokázala; ještě to chce pár let a za ranního kuropění se s písní na rtech stanu tím nejoptimističtějším člověkem - možná je to stáří.
Spisovatelka Irena Obermannová (*1962) je absolventkou dramaturgie a scenáristiky na FAMU. Napsala knížky Frekvence tygra, Deník šílené manželky, Divnovlásky, Příručka pro neposlušné ženy, Ženské pohyby.