Je to o partě kluků, důchod neplánuji, říká horník, který fárá v 59 letech

50. léta minulého století a začátek éry budování dolu Československé mládeže na Karvinsku. V dobovém filmu tahají buldozery ze země pařezy. Dusání těžkých bot prvních horníků se tam ozvalo až za několik dalších let. Byl mezi nimi i tatínek Vladislava Žagana.„Taťka ty šachty prakticky postavil,“ říká Vladislav Žagan.

Stejná práce na stejném místě

Čtěte také

Nejstarší a nejnebezpečnější důl v Evropě je v polské Nowe Rudě. Podívat se tam může každý, jen pozor na ducha dolu

Změnila se technika, zabezpečení těžby, ale zvuky dolu dnes už označovaného jenom zkratkou ČSM, jsou vlastně pořád stejné. Vladislav Žagan nastoupil 31.prosince roku 1981. Hned po škole jako důlní elektrikář. Celou dobu dělá stejnou práci na stejném místě.

„Těch 40 let pracuji jako elektrikář, pořád fárám, v pohodě.“ Sice není na čelbě, jeho světem je hlavně dílna hluboko pod zemí, ale fárá den co den i v 59 letech vlastně celý svůj dospělý život.

„Měl jsem štěstí, že se zdravím nemám problém, ale to jsou výjimky. Důchod neplánuji, neumím si představit zůstat bez práce. Je to o partě kluků, ten kolektiv.“

Důl se zavře v roce 2026

Na šachtě pracoval jeho pradědeček, dědeček, otec i bratr. Další potomci už ale horníky nebudou. Až se poslední činný černouhelný důl ČSM začátkem roku 2026 definitivně zavře, skončí dlouhá havířská kapitola rodiny Žaganů.

Bydlí kousek vedle šachty, rád jezdí do Polska na dovolenou, mluví úsporně po hornicku a celou dobu se usmívá. Na otázku, jestli někdy litoval svého rozhodnutí v mládí, když kývl náborářům, po chvilce váhání odpovídá, že ne.