Domy v Předlicích procházejí rekonstrukcí. Práce ovšem postupují pomalu a zájemců je mnoho

Radnice centrálního obvodu spolupracuje s majitely některých domů. Na jednom z domů je vidět novou omítku a plastová okna. Zdá se, že I ve Sklářské se domy dávají pomalu do pořádku. Místostarosta Centrálního obvodu Karel Karika z Pro Ústí:

„Starají se o to lidé, kteří to myslí vážně a nejedná se o obchodníky s chudobou.”

Čtěte také

V ústeckých Předlicích je na prodej 32 domů – nabídku dostalo i město

Jednou z nájemnic nově zrekonstruovaného bytu je Jana Macháčková, které předtím bydlela s dětmi v garáži. V novém bydlí již třetím rokem. Na Otázku jak se jí v bytě bydlí, odpovídá, že krásně.

To ovšem platí pouze o bytě. Na chodbě nacházíme pozůstatky po narkomanech a nepořádek. Ato není jediný důvod, proč se chce odstěhovat:

„Umyjete dvěře a za dva dny můžete začít znovu. Nemůžu tady být s dětmi, nemůžu je pouštět ven. Ani dceru, málem ji tu zmlátili.”

A Karel Karika uznává: „Jedná se o špatnou lokalitu. Vyskytují se tu děti a lidé, kteří nemají úctu k ostatním.”

Praktiky obchodníků s chudobou odmítáme

Ze Sklářské ulice se přesouváme do oblasti u školy, kde sedm domů vlastní firma B&Bartoni. Pracuje pro ni Milan Makula, který zde i bydlí. S ním se vydáváme do jednoho z opravených bytů:

„Součástí bytu je linka, sporák, digestoř, sprchový kout, skříňka s umyvadlem, záchod a bojler.”

Nájemkyně si byt chválí. Spokojená je i s cenou. Jak sama říká, už bydlela za dražší:

„A to to vůbec nebylo takhle pěkné. Proto jsem odešla.”

Od nedávno přistěhované paní Sabiny odcházíme do dalšího domu k Vladimíře Černucké, která tady bydlí čtvrtý rok. V bytě jsou plovoucí podlahy, ústřední topení a krásně teplo. Děti se dívají na pohádku.

„Bydlí se nám tu dobře. Jsou tu hezké, prostorné byty. Lidé si mohou sami upravit dvůr a děti tak nemusí běhet přímo po silnici. Za byt 3+1 se platí holý nájem 7 tisíc. Což je podle mého obstojné.”

Milan Makula ještě doplňuje filozofii firmy. Odmítá praktiky obchodníků s chudobou:

„Nejsme takový jako oni. Kdyby ano, nastavíme ruce, ať zaplatí nájem a je nám jedno, jak byty vypadají. Každý, komu pronajímáme, má k dispozici kompletně zrekonstruovaný byt. Po každém, kdo odchází, čerstvě vymalujeme a vše vrátíme do stavu tak, aby to opět vypadalo jako nové.”

Nájemníky pan Makula vybírá mezi známými, anebo na doporučení, např. organizace Člověk v tísni. Dohlíží i na to, jak se o byty starají:

„Za ta léta, co pro firmu pracuji, jsem se naučil rozpoznávat možná rizika. Proto se jednou měsíčně na byt příjdu podívat. Nemám dobrý pocit z toho, že narušuji soukromý nájemníků, ale musím. Tím, že byt není můj a můj zaměstnavatel do toho dává nemalé peníze, hlídám jeho investice.”

Poptávka převyšuje nabídku

Radka Kunešová z organizace Člověk v tísni snahy o lepší komfort bydlení vítá:

„Jen je tu těch bytů pořád málo. Když se lidé potřebují odstěhovat, nenajdou byt hned. I když se dělají rekonstrukce, pořád je poptávka vyšší než nabídka. S lidmi samozřejmě nehledáme jen v Předlicích, tam se to málokdy povede.”

Opravy nejdou příliš rychle ani majitelům dalších 32 domů v Předlicích. Nabídli je proto k prodeji, a to i městu. Vedení města řeší, kde na odkup vzít peníze. Pokud se nenajde zájemce, který by takové množství domů dal do pořádku rychle, budou majitelé, podle jednoho z nich Jaroslava Žižky, pokračovat v postupných opravách.