Dominik Duka: Vzpomínka na Antonína Dvořáka
Jestli existuje skvělý příklad naší světovosti, pak je to hudební skladatel Antonín Dvořák. Přesto se nerozplynul v kosmopolitismu a zůstal českým skladatelem, jak konstatuje také pražský arcibiskup Dominik Duka, který americkým kontextům Dvořákovy tvorby věnoval svou glosu.
Milí přátelé, vážení rozhlasoví posluchači, ve Spojených státech, kde jsem právě na návštěvě, nelze opomenout věhlas některých našich rodáků. Jsou to vědci, obchodníci, ale především umělci, zvláště hudebníci, protože hudba nezná hranic a je i přes jazykovou bariéru srozumitelná.
Jedním snad z nejvzpomínanějších jmen je Antonín Dvořák. Je až s podivem, kolik času uplynulo od jeho amerického pobytu a jak přitom je zde jeho hudba živá a obdivovaná. A není to z žádné nostalgie. Směle se může řadit k velikánům evropské kultury, jejichž skladby zaznívají na koncertech a jejichž díla dává newyorská Metropolitní opera.
Spojení Antonína Dvořáka a Spojených států nám doma bývá připomínáno Novosvětskou symfonií. Chtěl bych však tentokrát upozornit především na duchovní rozměr jeho skladeb. Oratorium o svaté Ludmile není jen jakousi výjimkou, stejně jako zhudebnění biblických písní. Pro mnohé posluchače je možná překvapivý vztah tohoto jasně duchovně orientovaného umělce k tehdejší vědě a technice.
Ze školy asi všichni dobře známe historky o jeho pozorování lokomotiv, ale podstatné je, že náboženský postoj ke světu mu vůbec nebránil v zájmu o nejmodernější technický rozvoj. Krom hudební velikosti může tedy i v tomto být určitou inspirací pro nás, žijící v přetechnizovaném světě. Již zmíněná Novosvětská symfonie byla první skladbou, která zazněla na Měsíci po přistání amerických astronautů. Myslím, že můžeme být hrdí.
Možná nám bude trochu divné, proč právě Američané si vybrali tohoto skladatele z maličké země uprostřed Evropy a navíc z 19. století. Jenže byl to právě on, kdo pomohl nalézt americké hudbě její tvář.
Snad mi tedy dovolíte tuto malou připomínku naší světovosti. A k tomu i dodatek. Antonín Dvořák se nerozplynul v kosmopolitismu. Zůstal českým skladatelem inspirovaným mnohdy českými pohádkami a naším folklórem. Nezůstal však česky malým právě díky své otevřenosti k tomu, co je nové, co může člověka obohatit. Dal do správné rovnováhy specificky české s tím, co osloví kteréhokoliv posluchače na světě. Kéž by se i našim umělcům, vědcům a všem nám dařilo podobně.
