Dominik Duka: Velikonoce připomínají celou řadu historických událostí
Jeden obraz za druhým, co obraz, to příběh, co příběh, to vzkaz nám, současníkům. To jsou Velikonoce. Nikdy se neomrzí, nikdy nezevšední, nikdy nezestárnou. Velikonoční příběh oslovuje duše a srdce lidí po všechny časy.
Stojíme v samém centru Velikonoc. V noci na tuto neděli se konaly obřady Bílé soboty, připomínka Ježíšova vzkříšení. Český název vysvětluje ve své Postile i Mistr Jan Hus, když říká, že jde o noc, kterou velkou učinilo Kristovo zmrtvýchvstání.
Původně šlo ve Starém zákoně o svátek pastýřů a také o dožínky, při nichž se pekly nekvašené chleby. Odstranil se symbolicky nejen starý kvas, ale také se připomínal spěch, se kterým Izrael vychází z egyptského otroctví, kdy není čas čekat na vykynutí chleba. Těchto svátečních připomínek významných historických událostí přinášejí Velikonoce celou řadu.
Kromě již zmíněné památky na zázračné vysvobození z otroctví je tu i souvislost vykoupení a stvoření světa Bohem. V židovském kalendáři byl měsíc nissan, tedy první měsíc v roce, nový počátek. Ona připomínka vyjití, exodu, z otroctví se tak stává obdobou stvoření světa z chaosu.
Podobně je vzpomínkou na zachránění Izáka před obětováním, které symbolizuje záchranu lidstva z různých běd Mesiášem. Izák, určený ke krvavé oběti na hoře Moria, kde pak podle tradice stával chrám, je předobrazem pravého velikonočního beránka, Ježíše Krista.
Čtvrtým pohledem Velikonoc je eschatologické očekávání příchodu Mesiáše, spasitele a zachránce lidstva. O této noci byl podle židovských zvyků ukryt maces z nekvašeného těsta a malý chlapec z rodiny jej hledal. Když jej nalezl, přinesl naději v nalezení Mesiáše.
Všechny tyto aspekty, zvyky a poukazy na události v dějinách spásy jsou pak v Novém zákoně zvláštním způsobem propojeny samotným Ježíšem Kristem, o kterém věříme, že je Mesiášem, naším zachráncem. Ve chvíli, kdy při poslední večeři žehná chlebu a pronáší o něm slova „toto je mé tělo…“, spojuje znovu starozákonní myšlenky se svým úkolem. Podoben Izákovi však přesáhne jeho osud a sám přináší sebe jako krvavou oběť za lidstvo. Stává se tak pravým beránkem, aby nově naplnil zvyk velikonoční oběti beránků a mazání veřejí dveří jejich krví, aby se takto poznačený příbytek dostal pod Boží ochranu.
O Velikonocích Kristus ztotožňuje chléb a víno se svým obětovaným tělem a prolitou krví, svou smrt prohlašuje za oběť velikonočního beránka. To vše je už v první známé homílii Melitona ze Sard, která je vlastně židovskou haggadou. Křesťanská velikonoční čtení nás pak provázejí těmito jednotlivými událostmi dějin Izraele.
Rád bych tedy v této chvíli každému, kdo posloucháte, popřál o Velikonocích onu pravou Boží ochranu pro vás i vaše blízké. Velikonoční zpěv „aleluja“ má pak být vyjádřením radosti nad vzkříšením Krista a nad tím, že jsme zachráněni. Nastala rozhodující proměna světa, kterou provedl ten, který je Láska. Tak miluje své stvoření, tedy i každého z nás, že se za své přátele obětoval. Přeji i každému z nás, abychom se dokázali vnitřně proměnit k větší lásce k Bohu i k bližním.
