Dominik Duka: Úspěchy českých vědců jsou málo medializované

Milí přátelé, vážení rozhlasoví posluchači, před týdnem jsem měl příležitost zúčastnit se předávání cen Česká hlava pro vědce, kteří v naší zemi dosáhli význačných úspěchů ve své práci. V souvislosti s opakovanými nářky, jak naše země nevzkvétá, naše věda je špatně placená a jak tedy vůbec stojíme kdesi na okraji světového proudu jsem byl nesmírně příjemně překvapen.

Ceny, které byly předávány, rozhodně nebyly nějakými cenami útěchy pro zapadlé vlastence. Objevy, za které byly uděleny, rozhodně jsou ne na evropské, ale na světové úrovni. Nedovedu samozřejmě posoudit, nakolik jsou investice naší společnosti do vědy malé či velké, nakolik jsou výsledky úměrné tomu, co se do vědy vložilo.

V každém případě bylo povzbuzením, že se předávání cen účastnil jak pan premiér, tak předsedkyně poslanecké sněmovny a že bylo při této příležitosti řečeno, že do vědy se i navzdory složité ekonomické situaci bude dávat více prostředků, než tomu bylo dosud.

Překvapily mě však dvě jiné okolnosti. Sám jsem byl osloven moderátorem s tím, abych se pokusil vysvětlit, zda existuje nějaký rozpor mezi vědou a vírou. Řekl jsem, že dnes už není věda stavěna proti víře, každá má své pole působnosti a kompetence. Jenže ode mne se jistě podobné prohlášení očekává. Co však bylo překvapivé, byla vyjádření samotných vědců, kteří bez rozpaků hovořili o své víře v Boha i o tom, jak jim vlastně pomáhá. To bylo překvapení velmi příjemné.

Méně příjemné bylo, že jsem si uvědomil, jak takovéto české hlavy a jejich úspěchy jsou málo známé, málo medializované. Nejde totiž jen o finanční prostředky do vědy vkládané, ale i o postoj celé společnosti. Jako by stále ještě mnohdy přetrvával postoj, že práce hlavou není vidět a není tedy ani vyčíslitelná, ani záslužná. Snad trochu i zde platí, že doma není nikdo prorokem, protože řada našich vědců je vysoce oceňována a pracuje v zahraničí.

Myslím, že jako jsme si vědomi úspěchů držitele Nobelovy ceny Jaroslava Heyrovského nebo ze současných vědců úspěchů profesora Holého, můžeme být hrdi i na novou mladou generaci vědců, kteří dokáží řešit originálním způsobem složité problémy současnosti. Jejich význam a práce jsou určitě přinejmenším srovnatelné s významem a prací herců a zpěváků, kteří při udělování cen vystupovali.

Je škoda, že na rozdíl od posledně jmenovaných o vědcích skoro nikdo nepíše, nenatáčí s nimi pořady, nejsou tak zvanými celebritami. Kdyby tomu tak bylo, možná by pak i mladí lidé více toužili stát se renomovanými vědci než hokejisty či známými zpěváky.