Dominik Duka: Svatováclavské oslavy
Tento týden byl rozdělen na dvě poloviny 28. zářím – tedy Dnem české státnosti. Toto datum je tradičně spojeno se svatým Václavem, patronem Čechů. Národní světec inspiruje arcibiskupa Dominika Duku k úvahám výsostně aktuálním, i k těm, které minulost propojují s budoucností.
Rok co rok se opakuje situace, kdy se některá média ptají lidí na ulici, proč je vlastně 28. září státní svátek. A se zoufalou pravidelností zjišťujeme, že řada lidí, nejen těch mladších, to neví. Je to možná trochu boj s větrnými mlýny, připomínat znovu postavu svatého Václava, tohoto patrona českého národa, ke kterému se bez rozdílu vyznání utíkáme v těžkých časech.
Potěšitelné je, že postava národního světce není ve vlastnictví církve, ale že stále víc a víc vystupuje jako kníže této země, který vládu nad ní těm dalším jen propůjčuje. Pouť do Boleslavi ukazuje, že je nejen možné, ale nutné tyto pohledy spojovat. Nelze bez dojetí pozorovat úctu, kterou ostatkům svatého Václava projevují vojáci z Hradní stráže a ti, kdo jeho lebku převážejí z katedrály svatého Víta do boleslavské baziliky. Je tedy jen logické a krásné, že jej provází policejní eskorta jako skutečného věčného vladaře.
Chci se tentokrát zamyslet na skutečností, že letošní oslavy proběhly za krize, která není jen krizí finanční a ekonomickou. Je hlubší a je třeba podívat se poctivě na její příčiny. Malá úcta k duchovním a kulturním hodnotám, pokulhávající vzdělanost, obtíže s výchovou či populistické snahy by nás mohly naplnit zármutkem a beznadějí. Přece však jsem přesvědčen, že po této krizi by věci mohly být jinak. Krize může být i očistná. Na jejím pozadí si můžeme uvědomit svou větší odpovědnost za domov, rodinu a vlast. Tedy za to, o čem se nesnadno hovoří, protože jde o hodnoty navýsost intimní.
Je-li nějaké východisko z krize, pak je to schopnost přijetí vlastní budoucnosti. Nemůžeme se nechat vléct okolnostmi, předurčovat slepým osudem. Věříme, že jsme vyzváni ke spolupráci na vývoji světa, že neseme svůj díl odpovědnosti, jakkoli jsou naše síly malé. Naučme se být strážci tradic, pečovateli a dobrými hospodáři. Svatý Václav, vévoda české země, ať se za nás přimlouvá a nechť nám pomáhá.
