Dominik Duka: Když vládne lůza

Použiji záměrně „nekorektního“ termínu a nazvu svět, do kterého patříme, „prvním“ světem. Náležíme totiž ke dvacítce nejvyspělejších států světa. A přece, ekonomická recese jako by nejvíce zasáhla právě tyto vyspělé státy. Hledáme příčiny a nemůžeme se shodnout, odkud pocházejí. Přemýšlíme o řešeních a protichůdných názorů je ještě víc. Musíme tedy přiznat jistou bezradnost a pokorně vyznat, že nejsme pány situace.

Co však je očividné, je několik závažných skutečností, které nás znepokojují a zlobí: často nefunguje spolupráce mezi státními a samosprávnými institucemi, odhaluje se nepoctivost v ekonomice a porušené mezilidské vztahy.

Svůj názor můžeme pochopitelně vyjadřovat protestem. Je to ostatně součást demokratické společnosti a právo na něj je zajišťováno ústavou a příslušnými zákony. V době vlády jedné strany, či správněji diktatury KSČ, tomu tak rozhodně nebylo.

Nevadí mi protesty, ale vadí mi množství projevů, které už dávno překročily míru pokojného protestu a staly se projevy hrubiánství a vulgarity. Tím se protest sesouvá z roviny demokracie do roviny ochlokracie. Vím, že to není záměr většiny demonstrujících, ale bylo by na straně organizátorů, aby si této skutečnosti více všímali.

Co však postrádám nejvíce v této závažné situaci, je ochota k jednání a vyjednávání. Chybí schopnost přistupovat konstruktivně k řešení problémů. Na této situaci se podílejí i sdělovací prostředky, které staví všechny názory na jednu rovinu. Slova odborníka jako by měla stejnou váhu jako projevy neznalců a recesistů.

Myslím, že už není možné chápat politická jednání jako fotbalový zápas, jako by šlo o to kdo s koho. Situace je jiná. Přidat jednomu znamená vždy ubrat druhému. Proto je nutné hledat širší konsensus na obou stranách. Podíl racionality, vzájemné úcty a tolerance jsou třemi základními sloupy jakéhokoliv jednání. Bez nich se řítíme do chaosu.