Doktor, horolezec a znalec místopisu v jedné osobě. To vše musí být člen skalní záchranné služby

Skalní záchranná služba už 18 let pomáhá složkám Integrovaného záchranného systému
Skalní záchranná služba už 18 let pomáhá složkám Integrovaného záchranného systému

Skalní záchranná služba z.s. je dobrovolné občanské sdružení, které bylo založeno v lednu 2000 na základě iniciativy horolezců, turistů a hasičů okresu Náchod. V říjnu 2000 se stala Skalní záchranná služba kolektivním členem Českého červeného kříže.

Úkolem sdružení je podílet se na záchranných akcích profesionálních složek Integrovaného záchranného systému okresu Náchod, zejména Hasičského záchranného sboru, Zdravotnické záchranné služby a Policie ČR při úrazech turistů a horolezců ve skalních terénech.

Práci skalních záchranářů, kteří na Broumovsku v Adršpašsko-teplických skalách a také na Ostaši fungují už celých 18 let, vám představíme s jejich náčelníkem Janem Adamcem, kterého vítám ve studiu. Co to vlastně je skalní záchranná služba. To bychom asi měli vysvětlit nejdřív.
Skalní záchranná služba, dřív se tomu říkalo občanské sdružení, dnes zapsaný spolek, je spolek dobrovolníků, víceméně horolezců, který vznikl na popud horolezců a hasičů. Protože před těmi dávnými roky ne všechny akce proběhly podle našich představ. Třeba jedna paní ležela celý den se zlomenou nohou, než ji byl schopen někdo odnést a podobně. Takže jsme se snažili z místních horolezců, kteří se v těch skalách pohybují, udělat spolek, který pomáhá profesionálním složkám. My je nechceme nahrazovat, ale náš význam je v tom, že známe skály. Přeci jen, pokud na skálu vylezete, tak si pamatujete, jak se jmenuje spíš, než když si to přečtete na mapě. Když vám někdo nahlásí, že paní spadla u Čekanky, tak horolezec ví, kde to je. Což třeba zdravotníci a hasiči nemusí vědět.

Jan Adamec ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

To je základní deviza, vás skalních záchranářů, kteří pracují na Broumovsku. Kolik vás je a kolik vás bylo před těma 18 lety, když jste začínali?
Začínalo nás pár. A dnes je nás kolem 40. Fungujeme tak, že nás svolává operační středisko hasičů. Takže nemáme stálé služby, ale pohybujeme se o víkendech a podobně ve skalách. Tedy dost často býváme u těch úrazů jako první.

A všichni jste horolezci? Asi pravděpodobně ano, když mluvíme o skalách a lezení.
Máme svůj předpis, co každý z nás musí umět. Takže musí lézt alespoň klasifikaci 7A, tedy většinou jsme horolezci. Máme horolezce dobré a pak už máme takové ty starší, jako my, kteří už lezou opatrně, protože už si své úrazy prodělali. Máme mezi sebou profesionální zdravotnické záchranáře, což je perfektní, protože ti nás školí v tom, jak si počínat u těch úrazů. Potom máme mezi sebou profesionální hasiče vyškolené pro práce ve výškách a nad volnou hloubkou. Máme cvičitele horolezectví s tím nejvyšším stupněm pro velehory. A to, to je to, co chceme po těch lidech. Aby lezli, aby uměli první záchranu z výšek bez technických prostředků, které potom přivezou hasiči. A pak chceme, aby naši lidí znali místopis oblasti.

Skalní záchranná služba funguje podobně jako horská služba. Pomáhá zachraňovat lidské životy

Společné cvičení armádních záchranářů a Horské služby v Krušných horách

V Adršpašsko-teplických skalách funguje už osmnáct let obdoba horské služby - Skalní záchranná služba. Sdružuje čtyřicítku dobrovolníků, kteří působí na Broumovsku, především v Adršpašsko-teplických skalách. Mají záchranářský výcvik, horolezecké dovednosti a skvěle znají místní terén. I proto se na ně velmi často při nahlášení nehody obrací profesionální záchranáři. Třeba aby zjistili, jak se ke zraněnému do skal vůbec dostanou.

Čím jsou skály na Broumovsku, ať už to jsou Teplické, v Adršpachu nebo Broumovské stěny, specifické? Znáte tam opravdu každý kámen?
Tak těch kamenů je tolik, že se asi nedá každý znát a neustále se dělají prvovýstupy. Ale těch nevylezených věží už není tolik. Takže znát všechny není možné, jen o víkendu jsem udělal tři prvovýstupy na nevylezené věže, takže se najdou, ale nejsou to významné šutry. Na každou skálu vede řada výstupových cest a ty jsou oklasifikované podle obtížnosti. Ale někdy to trošku mate, ne každá cesta je dobře zajištěná. Prostě jsou cesty, kde si horolezec musí rozmyslet, jestli do ní půjde, i když je třeba lehčí. Dnes se lezou extrémně těžké cesty, klasifikace do 10 a tak dál, ale ty jsou dobře zajištěny je kvalitní vybavení. Tak pro horolezce ty 5, 10 metrový pády do lana nejsou žádný problém. Problém je, když tam nejde nic a spadne těch 10, 20 metrů na zem. Tak z toho jsou vážné úrazy.

Skalní záchranná služba už 18 let pomáhá složkám Integrovaného záchranného systému

Dneska se tedy padá víc, než padalo dříve?
Padá se víc, ale do lana. Takže ty pády nejsou tak nebezpečné. Lana jsou kvalitní, dokáží ztlumit rázovou sílu, která tam vznikne. Hoši starší generace, já už lezu asi 50 let, tak my se bojíme padat i dnes. Ale ti mladí, to tak neberou, prostě si odskočí.

Dnes se to i trénuje na nejrůznějších lezeckých stěnách, kde se padá běžně do lana.
A Teplicko-adršpašské skály jsou ještě dost význačné svou členitostí. Třeba v Adršpachu, kde se hodně lezou spáry a komíny, což řada lidí nemá rádo, protože to je fyzicky namáhavé a všichni jsou podření.

To musíte vysvětlit, co to znamená spáry a komíny.
Komín je průrva, kam se vejde celé tělo. A spára je taková, že se tam vejdou buď jen ruce nebo jenom nohy. Takže široká se říká na loket, na žábu, že tam dáte jenom pěst. Je to trhlina ve skále, kde mnohdy nejsou žádné jiné chyty kolem a vy musíte vytvořit takové tření, abyste ze spáry nevypadli. A vyvinout takovou sílu, abyste se posunuli výš.

Fungujete už 18 let, prakticky po celém území chráněné krajinné oblasti Broumovsko. Patří sem Adršpašsko-teplické skály, Broumovské stěny, ale také Ostaš. Tam všude máte pane náčelníku své základny?
Nemáme základny. Kdysi jsme vybudovali takové přístřešky první pomoci, od kterých trošku ustupujeme, protože v nich jsou nosítka, která nejsou zrovna vhodná pro transport zejména u horolezeckých úrazů nebo při dalších pádech. Jsou plátěná a není ideální na nich nikoho nosit při podezření na úraz páteře. A navíc nám tyto přístřešky turisté trošku likvidují. Pokud jsou v místech, kam se nedostanou turisté, jsou tam horolezci, tak je tam základní zdravotnické vybavení, tak to funguje. Ale pokud to je někde u turistické cesty, tak už ustupujeme od těchto záležitostí.

Skalní záchranná služba už 18 let pomáhá složkám Integrovaného záchranného systému

A nějakou základnu máte tedy?
No, hrdě tomu říkáme základna, je to bývalá pokladna u výstupu z Adršpašských skal, kterou nám zapůjčily technické služby Adršpach. Je to víceméně sklad zdravotnického a lezeckého materiálu. A pochopitelně, protože v našem spolku jsou lidé, kteří nejsou přímo z Adršpachu a držíme služby o víkendech, tak se tam dá i trošku se sebezapřením přespat.

U vás pracují tedy nejen místní záchranáři, ale i lidé z Prahy nebo Hradce Králové.
Jsou to horolezci, kteří se o víkendech pohybují ve skalách nebo mají chalupy v Adršpachu. A pokud je svoláme, tak jsou schopni se dostavit na místo.

Skalní záchranná služba už 18 let pomáhá složkám Integrovaného záchranného systému

Teď jsme uprostřed turistické sezóny. Pojďme si říct pár takových základních pravidel, jak se jako turisté máme chovat ve skalách, abyste nás nemuseli zachraňovat. Dá se to srovnat třeba trošku s horami?
Trošičku se to dá srovnat v zimě, kdy bývají problémy, když třeba pěšinky, které vedou mimo ty hlavní turistické okruhy, tam je možné sejít z cesty a zkomplikovat si život. Ale v létě nás asi to počasí až tolik nezaskočí. Spíš jsme měli případy pátrání po turistech, kteří zatměli a bez baterky na některých cestách snadno sejdete z cesty a zabloudíte.

Tedy máme se dívat na hodinky a počítat dopředu s časem. Může se setmít a potom je problém.
Potom to může být problém, pokud nemáme nějaké světlo. Potom, když už se něco takového stane, tak je dobré se nebát zavolat. My jsme dobrovolní záchranáři, nás to baví, takže nám nevadí, když nás někdo zavolá a vyjdeme mu na pomoc.

Skalní záchranná služba už 18 let pomáhá složkám Integrovaného záchranného systému

Takže než vyjdeme do skal, tak dostaneme na vás nějaké konkrétní číslo?
Ne, my nemáme své číslo. Můžete použít běžné tísňové linky, třeba 112. A operační středisko hasičů, pokud nás potřebuje, tak nás vyzve. To znamená, že nám všem přijde na mobil zpráva SMS a svolají nás. Máme jednoho určeného, který za nás řídí zásah a komunikuje s tím operačním střediskem. Takže upřesní místo zásahu a podobně. Tedy 112 je ideální.

A co třeba trauma body. To je věc, která se vyskytuje i třeba v městských lesích kolem Hradce Králové.
Ty operační nebo trauma body jsou připraveny. Skalní záchranná služba nechala vyrobit cedulky, dokonce se budou rozmísťovat, doufám, že to stihneme, do konce roku, díky profesionálním hasičům. My třeba víme na ten bod, jestli tam dojede auto, jestli tam může přistát vrtulník a podobně. Je jich asi 200, tak to bude poměrně náročná práce. Ale budou rozmístěny v rámci celé oblasti Broumovska.

Skalní záchranná služba už 18 let pomáhá složkám Integrovaného záchranného systému

A co mapy? A teď mám na myslí vymoženosti moderní techniky, jako GPS a mobilní mapy. Ale klasické papírové mapy.
Papírové mapy. Je potřeba se podívat, v kterém roce ta mapa vyšla. Protože některé turistické cesty jsou zrušené a pokud si turisté vezmou starou mapu, mohou tam mít značenou turistickou cestu, která tam už v reálu ale není. Sem tam najdou značku a stane se jim třeba v té oblasti skal, které se říká Himaláj, že uhnou a dostanou se do míst, kde je trošku problém sestoupit z náhorních plošin.

Jsou ve skalách některá místa, kde třeba nejde vůbec mobilní telefon? Kde se nedovoláme?
V těch roklích většinou signál není. Ale pokud se dostaneme na nějaké vyvýšené místo, nebo otevřenou plochu, tak by se dalo říct, že jsme schopni se dovolat.

Čtěte takéSkalní záchranná služba z.s.

Kdyby chtěl někdo u vás jako záchranář pracovat, pane náčelníku, přijímáte nové členy? Říkal jste, že je vás kolem 40.
Máme zájem hlavně o lidi z místa, aby byli schopní přijít i v mimopracovní době, kromě víkendu. A máme takový systém, že je zájemce rok čekatelem, kdy musí absolvovat různé zkoušky. Máme systém zkoušek, původně jsme museli trošičku slevit, protože řada lidí nebyla schopná to ani absolvovat. Tedy profesionální zdravotníci mají prvořadé to zdravotnictví. Horolezci zase mají prvořadé to lezení, hasiči zase mají techniku práce ve výškách. Takže jsme z toho udělali takový soubor odborné způsobilosti. A po roce toho člověka vyhodnotíme a pokud je schopen, stane se naším výkonným členem.

Kolik máte takových čekatelů? Jednoho? Dva?
Možná nemám dobrý přehled, ale jsou teď asi tři. My jsme si to trošku ulevili tím, že každý má svého ručitele, který by ho měl vyškolit. Nejsem si jistý, jestli je to úplně to správné. Takže se asi zase vrátíme k tomu, jako když jsme začínali, že jsme se tvrdě školili a cvičili.

Jan Adamec ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové spolu s Jakubem Schmidtem

Jak se to říká s tím cvičištěm. Těžko na cvičišti, lehko na bojišti potom. A tady u vás to platí trojnásobně.
Dá se to tak říct.

Náčelník skalní záchranné služby Jan Adamec byl naším dnešním hostem. Moc vám děkujeme a přejeme co nejklidnější léto. Abychom vás co nejméně potřebovali.
Ano, přesně tak.

Spustit audio

Související