Demolice vepřína v Letech odstartovala. Nahradí jej důstojný památník

Čeněk Růžička, předseda Výboru pro odškodnění romského holokaustu, během symbolického bourání vepřína v Letech|foto:Alexis Rosenzweig, Radio Prague International

„Dnešní den je pro nás přelomový okamžik. Dlouho jsme se na něj chystali,“ řekla ředitelka Muzea romské kultury Jana Horváthová. Symbolického zahájení demolice vepřína se účastnili pamětníci, aktivisté i osobnosti veřejného i politického dění. Mimo jiné ministr kultury Martin Baxa (ODS) nebo předsedkyně sněmovny Markéta Pekarová Adamová (TOP 09).

„Dnešní den znamená počátek konce jedné z nejostudnějších kapitol naší novodobé historie. Teprve letos, v roce 2022, dojde k demolici tohoto hrůzného odkazu. Skutečnost, že nám to trvalo tak dlouho, stojí za kritičtější zamyšlení,“ řekla šéfka dolní komory.

„Cítím dnes velkou radost navzdory tomu, že k vám mluvím na tak skličujícím místě s temnou historii. Po téměř 30 letech usilování začne likvidace ostudného symbolu přezíravosti vůči obětem rasové perzekuce,“ uvedl ministr Baxa, který se omluvil Romům, že rozhodnutí o demolici padalo tak dlouho.

Jana Horváthová, ředitelka Muzea romské kultury|foto:Vlasta Gajdošíková, Český rozhlas

Náklady na demolici nepřesáhnou 110 milionů korun, které na ně dal stát. Vepřín by měl být zbouraný do konce listopadu, krajní termín je konec roku. V rozlehlém zemědělském areálu pak vznikne nový Památník holokaustu Romů a Sintů v Čechách. Stavba památníku bude stát přes sto milionů korun. Část by měly uhradit norské fondy a část stát.

„Jsem velmi ráda, že Muzeu romské kultury byla dána čest, abychom to tady budovali, to také nebylo vůbec jasné. Je to obrovský závazek a není to jednoduché, protože výstavba budoucího památníku je velmi nákladná, ale věřím, že nás podpoří nejenom norská strana, ale i Česká republika, skrze ministerstvo kultury tu podporu máme,“ uvedla dále Jana Horváthová.

Lidé by se do části nového památníku mohli podle ní podívat už příští rok. „První etapa znamená postavení návštěvnického centra se stálou expozicí, dále propojovací chodníčky od návštěvnického centra k pietnímu místu, tedy místu provizorních hromadných hrobů. A rekultivace tohoto místa, protože bohužel ty oběti jsou tam velmi nedůstojně pohřbeny,“ popsala Českému rozhlasu Horváthová. V další etapě pak v místě bývalého areálu vyroste kruhový památník se jmény vězněných v táboře.

Tři desítky let čekání

Model tzv. cikánskéhé tábora v Letech u Písku, kde bylo v letech 1942-1943 vězněno 1309 mužů, žen a dětí|foto:Jana Šustová, Český rozhlas

Vepřín byl v místě bývalého pracovně kárného a později sběrného tábora postaven v 70. letech 20. století. Pozůstalí po obětech, české organizace i mezinárodní instituce už od devadesátých let požadovali jeho odstranění z pietního místa.

„Nacistický totalitní systém Romy téměř vyvraždil. Totalitní komunistický režim se postaral o to, aby památka Romů byla zapomenuta. Místo tragédie v Letech bylo dokonce překryto vepřínem,“ řekl v té době tehdejší prezident Václav Havel.

Přestože téma zbourání vepřína a vybudování památníku bylo v následujících letech prioritou pro řadu vrcholných politiků, výraznějšího posunu se věc nedočkala desítky let. Vepřín s třinácti tisíci prasaty byl funkční až do roku 2018, kdy areál odkoupil stát za 450 milionů korun od firmy Agpi.

Z historie

Pracovní tábor v Letech u Písku|foto: Archeologický ústav AV ČR

Původní prostor v Letech u Písku sloužil v roce 1940 jako ubytovací zázemí pro stavební dělníky. Poté zde vnikl pracovní a kárný tábor, kde byli koncentrováni „práce schopní potulní cikáni a jiní tuláci stejným způsobem žijící, řemeslní žebráci a osoby žijící ze žebroty jiných (dětí a pod. ), řemeslní hazardní hráči, notoričtí zahaleči, povaleči a osoby, žijící z nečestných výdělků vlastních nebo jiných osob“. V roce 1942 se změnil na sběrný tábor pro romské rodiny, které se tam měly koncentrovat romské před transporty do vyhlazovacích táborů. V létě 1943 ho zničil požár založený jeho správci kvůli epidemii tyfu.

Podle historiků prošlo táborem v Letech od srpna 1942 do května 1943 přes 1300 Romů, mužů, žen i dětí, 327 z nich v něm zemřelo a přes pět stovek skončilo v koncentračním táboře v Osvětimi. Po válce se z koncentračních táborů vrátilo ani ne 600 romských vězňů. Podle odhadů 90 procent českých a moravských Romů holocaust nepřežilo.