ČTK slaví 100 let. „Když vás cituje Reuters, jste pyšní,“ říká šéfredaktorka Radka Marková
Československo nebylo jediné, kdo 28. října oslavil sté narozeniny. Ve stejný den přesně před 100 lety totiž vznikla také Československá tisková kancelář. „Četka byla už ve 20. letech skutečnou multimediální agenturou. Začala produkovat vlastní fotozpravodajství, ale i audiozpravodajství pro Český rozhlas,“ připomíná šéfredaktorka ČTK Radka Marková.
„V budově ČTK jsme připravili malou výstavu historické techniky. Jsou na ní k vidění staré fotoaparáty nebo přístroje, které zajišťovaly transmisi materiálu,“ říká Radka Marková v rozhovoru s Lucií Výbornou.
Naráží tak na fakt, že výměna informací byla před 100 lety o dost větším dobrodružstvím než dnes. „Například fotka se vyfotila, vyvolala, někam upnula a nasnímala se. Jedna černobílá fotografie se takto přenášela třeba 10 minut, barevná až 30 minut!“ upozorňuje. „Rychlost v agentuře přitom vždy hrála zásadní roli. Dokážete si tedy asi představit, v jakém presu tehdy lidé byli.“
100 let republiky – 100 let ČTK
Československá tisková kancelář zahájila svou činnost 28. října 1918, ve stejný den, kdy občané bývalé monarchie oslavovali novou Československou republiku založenou na demokratických principech.
Právě kvalitní zaměstnanci podle ní vždy byli jednou z hlavních devíz ČTK. „Oproti nadnárodním agenturám jsme trpaslík. Občas se nám ale stane, že je v lecčems předběhneme. Pokud máte dobré kontakty a dobré lidi. Když pak třeba Reuters cituje četku, jsme velmi pyšní,“ přiznává.
Mimochodem, na 17. listopad připravila ČTK den otevřených dveří. Během něj chce veřejnosti představit svoji současnou práci i to, jak zpravodajství vznikalo a jaká technika při tom reportérům pomáhala v uplynulých sto letech.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
