Co se v tu chvíli stalo je ve hvězdách, říká kanoistka Satková po nevydařeném olympijském finále

Gabriela Satková snad nebude zklamaná, když řeknu, že její tvář halí slzy, musela se teď trochu znovu vyplakat. Spousta lidí vás už objala, vyslechla jste jistě spousty slov, tak jaká vás v této situaci potěšila?

Těžko říct. Mě asi potěšilo, že tu ti lidé jsou. Ale to, co zažívám, jsou hrozné pocity. Myslím, že na to nepomůže nic jiného než čas a trocha toho nadhledu, který je teď těžké mít, ale věřím, že ho mít budu. Nejde o život. Samozřejmě by bylo divné, kdybych z toho nebyla smutná, odráží se tady strašně moc měsíců práce, ale to je život.

Čtěte také

‚První cíl jsem splnila, semifinále bude o nervy.‘ Satkovou po výhře v kvalifikaci potěšila rodina

Ani kdybych třeba řekl, že na planetě Zemi jsou tisíce kanoistek a vy jste sedmá nejlepší z nich?

Přesně tak se to dá říct. Je to pořád parádní výsledek a jsem strašně ráda, že tady mohu závodit. Jsou lidé, kteří by na to také měli, ale sedí doma, takže je na to třeba koukat takhle. Určitě to za nějakou dobu uvidím lépe, než momentálně, protože ty ambice byly větší, myslím, že jsem na to měla. Mrzí to, ale výsledek je super. To finále je za mě už velká výhra a to, že se mi podařilo zajet kvalifikaci a semifinále na první místo, na to se sice nikdo nikdy neptá, ale myslím, že je to super výsledek od někoho, kdo byl poprvé na olympiádě.

Zvítězila jste v kvalifikaci i v semifinále, byly to pro vás tím větší nervy?

Nervy by to byly asi tak jako tak. Asi by se mi lépe startovalo z jiné pozice, ale nemyslím si, že mě to tak ovlivnilo. Ten stres to byl tak i tak. A jet finále z poslední pozice je fakt něco, co každý nezažije. Sice to v tomhle případě nedopadlo dobře, ale určitě je to něco, co si budu dlouho pamatovat a velká zkušenost.

Pokud byste zopakovala semifinálové představení, brala byste bronz, který visel poměrně nízko, protože se hodně chybovalo.

Myslím, že jsem nejela riskantně, jela jsem hezkou svoji jízdu. Akorát je prostě ve hvězdách, co se v tu chvíli stalo, já pro to nemám úplně vysvětlení. Moc brzo jsem se předklonila, ale určitě to nesouviselo s větším riskováním, ty časy mě vůbec neovlivnily. Já jsem věděla, že Jess jela rychle, ale ona jezdí vždycky rychle, takže to mě nerozhodilo.

Jak budete vyhánět to zklamání, naštvání, vztek?

Asi si půjdu někam sednout, večer se uvidím s rodinou. To, že tady mám celou rodinu a že jsem zdravá je víc než nějaký závod. Až budu stará, tak nebudu vzpomínat, jestli jsem byla sedmá nebo první, ale že jsem byla na olympiádě, bylo to skvělé a přijela za mnou rodina.