Chtěl jsem mít větší klid na rodinu a i hokejově to dávalo smysl, vysvětluje Chlapík návrat ze Švýcarska do Sparty

Filipe, jaká byla dnešní tréninková jednotka?

Bylo to náročné. Pauzy po sezoně jsem moc neměl. Snažím se do toho brzy dostat, protože tréninky jsou těžší a těžší. Každým rokem se to mění, ale musím uznat, že mě to hodně baví.

Preferuješ kolektivní letní přípravu na nadcházející sezonu?

Jo, je to lepší. Když jsem byl v Americe a ve Švýcarsku, tak tam jedete individuálně a ve skupince tří, čtyř lidí. Teď to mám zase po dlouhé době na Spartě. Sice mám blbé dojíždění, protože bydlím na druhém konci Prahy. Má to ale něco do sebe, když jste s partou kluků a něco dohromady budujete. Úspěch chceme udělat společně. Když se v létě tahají ty těžké váhy, tak to určitě přidá něco do chemie týmu.

Můžeme se ještě vrátit k vašemu konfliktu s třineckým útočníkem Marko Daňem, který gradoval v play off?

Bylo to trošku jinak, než to bylo prezentované. Po šarvátce jsem jel na trestnou lavici a někdo na mě začal u časomíry řvát. Ten člověk na sobě měl malé dítě, tak mi to přišlo nevhodné a nevkusné, navíc když také mám děti. Pak někdo řekl, že to byl Daňovo táta, což ve finále asi nebyl. Bylo to mířené na tohle. Přišlo mi i zbytečné, že se do toho tolik vkládala média. Místo toho, aby se řešil hokej, se řešily zbytečně věci kolem. Jestli pak Marka někde táta chránil, tak to bylo zbytečné.

Čtěte také

Pátý třinecký triumf v řadě a snová taktika. Procházka v Čisté hře bilancuje extraligový ročník

Co ti řekli trenéři, když ses během play off popral? I vzhledem k tomu, že patříš mezi nejproduktivnější hráče týmu?

Bitek za sebou mám už dost. Začalo to už v kanadské juniorce, kde jsme měli tým bitkařů. Když se tam za sebe nepostavíš, tak přišel kapitán a chytl tě pod krkem. Mně se líbí hráči, kteří umí dělat všechno. Když spoluhráč dostane ošklivý hit, tak je potřeba to řešit a ukázat všem ostatním, že tohle se u nás dělat nebude. Nenutím se do toho, spíše je to přirozené. Proti Třinci to zrovna vyšlo, že to byl ten Daňo. Škoda, že to víc nenabudilo náš tým. Co jsem se bavil s klukama na nároďáku, tak spíš je nabilo to, že Kundrátek dal Kempesovi.

Nepřítel Třinec

Jaké pocity jsi zažíval, když Daniel Voženílek vyrovnal v šestém semifinálovém zápase 0,2 sekundy před koncem třetí třetiny?

Tak ještě nebyl konec zápasu. Je tam vteřina do konce utkání, puk je v rohu, tak už cítíš, že jsi zápas vyhrál. Prvotně to byl šok, ale čekalo nás ještě prodloužení. V něm jsme bohužel dostali další smolný gól. Člověk to nevymyslí. Na tréninku by takhle vystřelil stokrát a jednou by to tam padlo. Letos si to ale Třinec poctivostí a hrou zasloužil, protože vážně zvládl všechny série na sedm zápasů.

Mohl vás v sérii proti Třinci svazovat i tlak, že Sparta už tak dlouho čeká na titul?

Je to spíš mimo hokej. Během play off se lidé neustále někde ptají a nejde tomu uniknout. Když ale vlezu na led, tak řeším jen hokej. O přestávkách mezi třetinami řešíme jen aktuální zápas a ne minulost.

Jak jste kousal to, že jste na Českých hokejových hrách dostal jen jednu šanci a pak už přišel o šanci zahrát si na domácím mistrovství světa?

Jsem realista. Když už mi pan trenér Radim Rulík volal, tak už jsem tak nějak věděl na čem jsem. Za celou sezonu mě nevzal ani na jednu akci. Je to těžká situace, o které se moc nemluví. Člověk se prezentuje nějakou svojí hrou a pak přijde do národního týmu, kde by měl hrát stejně, ale nejde to. Jseš svázaný, abys neudělal chybu. Psychika hráče není stejná a hraje úplně jinak. Radši bude dělat, co po něm chce trenér, než aby ukázal, co v něm opravdu je a kvůli čemu se do národního týmu dostal. Věděl jsem, že bych musel každý zápas dát dva góly, takže jsem si ty České hry snažil spíše užít. Makal jsem každý trénink, ale bohužel to na nominaci nestačilo.

Když jsi viděl výkony a výsledky na Českých hokejových hrách, věřil jsi, že z toho může být na mistrovství světa zlato?

Nevěřil. Když nás tam bylo čtyřicet, tak to byl velký tlak na všechny. Navíc se čekalo, že přijedou kluci z NHL. Když se pak udělá nominace, tak to ze všech spadne a pak kluci odehráli famózní turnaj. Obrovský plus byli fanoušci na domácím turnaji. Buď vás to nakopne nebo semele. Velkou roli podle mě sehráli páni Židlický a Plekanec, kteří dokázali kluky usměrnit. Povedl se skvělý úspěch, ze začátku jsem tomu ale nevěřil. 

V první sezoně po příchodu do Sparty jsi byl o dost bodově produktivnější než letos. Jsou na tebe soupeři lépe připravení?

Záleží na hodně věcech. Když jsem přišel, tak tu v první sezoně byl Josef Jandač, který vyznával ofenzivní styl hry. Měli jsme ofenzivnější tým, než teď. Dával jsem hodně gólů, sedla mi přesilovka, kde jsem sbíral hodně bodů. 

Nyní pod Pavlem Grossem je to více o týmovosti. Přesilovky nám moc nešly, navíc se to často točilo na čtyři lajny. Hodně záleží na týmu. Někdy to vyloženě není jen o bodech.

Proč jste ve švýcarském celku Ambri-Piotta zažil jen roční epizodu?

Když někam přijdete ze Sparty, kde jste zvyklý, jak něco funguje, tak je těžké být z něčeho nadšený. Je těžší to překonat. S Michaelem Špačkem jsme hráli spolu, ale začínali jsme tam ve čtvrté lajně. Spíš jsem byl zklamaný i z příprav na zápas. Vlastně podepisoval jsem tam smlouvu v prosinci a ani se mi úplně nechtělo odcházet. Navíc pak manželka po třech měsících otěhotněla, tak to byl další důvod, proč se vrátit zpátky do Čech. Chtěl jsem mít větší pohodu a i hokejově mi to dávalo větší smysl.

Čtěte také

Eliáš o začátcích v New Jersey Devils, práci ve Slavii a mistrech světa. Poslechněte si Čistou hru z pražského Edenu

Jak narození dvou dětí změnilo pohled na hokejovou kariéru?

Pořád jsem stejný. Možná jsem trochu víc ambiciózní. Víc mě baví trénovat a zlepšovat se. Může to být i tím, že když přijdou kluci se podívat na zápas, tak před nimi chcete dát gól a být vzorem. Dvě děti do roka jsou masakr, takže to bylo náročné. Co zvládla manželka, tak zaslouží velký respekt. Menší kluk nám navíc moc nespal. Bylo toho hodně, ale člověk se naučí plno věcí, které dřív neznal. Těším se, co přijde.

Zmírní to alespoň trochu tu bolest, když člověk vypadne v play off, ale doma na něj čekají dvě zdravé děti?

Když je někdo sám, tak leží na bytě a přemýšlí o tom daleko víc. Mně skončí zápas, vyspím se a jedu nový den s dětmi, kterým se musíte věnovat. Nechci před nimi být nešťastný, manželka to určitě vnímala a pomáhala mi. Jinak se ale snažím hokej domů moc netahat a oddělovat práci od domova.

Jak se těšíte na prosincový Winter Hockey Games?

Těším se moc. Dva roky zpátky jsme to měli mít ve Špindlerově Mlýně, kam jsem se hodně těšil, ale zrušili to. Na Letné to bude fajn, super akce pro fanoušky.

Co se dělo na sociálních sítích po oznámení příchodu Jiřího Smejkala ze Sparty do Pardubic? Jak vzpomíná Filip Chlapík na úspěšné zimní vystoupení na Spenglerově poháru? Poslechněte si Čistou hru Martina Procházky, ve které promluvil i mládežnický trenér Jiří Kročák.

Čistá hra Martina Procházky každé úterý na Radiožurnálu Sport|foto:Aleš Vavřík