„Chtěl jsem, aby to bylo drzý a blbý.“ Zdeněk Svěrák s Jaroslavem Uhlířem vzpomínají na písně, které se nechytly
Zná je každý. Statistiku, Dělání nebo Severní vítr. Zdeněk Svěrák a Jaroslav Uhlíř ale napsali přes 500 písní. „Povedly se, ale odezvu nenašly,“ vyprávějí autoři o těch zbylých, kterých je většina. „Proč se nesetkaly se širším ohlasem, je záhada. Kdyby ale byla odhalena, vznikal by hit za hitem,“ myslí si Zdeněk Svěrák.
Většinu z více než pětistovky jejich písní podle Svěráka a Uhlíře zná jen málokdo. „Na koncertech je použitelných takových třicet čtyřicet písní,“ odhaduje Jaroslav Uhlíř. Aby písnička uspěla, musí splňovat podle Zdeňka Svěráka dvě kritéria.
Jak napsat písničku, aby nezapadla
„Prvním je svižná melodie, která se musí co nejvíc potkat s textem,“ myslí si. „Téma by mělo být pro posluchače aktuální. Nesmí přestat rezonovat,“ dodává Svěrák. Jaroslav Uhlíř podotýká, že písničku musí také začít hrát rádia, jinak bude její život krátký.
Snahu zaujmout dětské publikum demonstrují autoři na příkladu písní Vlasy až na záda a Maškarní plesy. Druhá zmíněná se Jaroslavu Uhlířovi psala snadno. „Chtěl jsem, aby ta hudba byla drzá a blbá,“ směje se.
V některých písních Zdeněk Svěrák využívá recitativů, tedy míst, v nichž zpěvá nezpívá, nýbrž recituje. Ty nejslavnější protkávají slavný Elektrický valčík. Jedním poměrně dlouhým začíná ale i novější, méně známá písnička Dívka z Jižní Dakoty. „Využívám je, když chci nějakou myšlenku zdůraznit, nebo když je to těžké vyjádřit ji veršem,“ říká Svěrák.
Kovbojové
„Jardo, víš, co jsme ještě nesložili?“ obrací se Zdeněk Svěrák na Jaroslava Uhlíře. „Tango!“ Uhlíř se směje a zapisuje si to do plánu. Co ale autoři stihli, je dostat do několika písní westernový motiv. Zatím naposledy do písničky Dívka z Jižní Dakoty.
„Od ní jsem si sliboval odezvu, protože kdo by nechtěl být kovbojem. Neznám kluka, který by si nechtěl nasadit širák a jezdit na koni,“ vypráví Zdeněk Svěrák. Jaroslav Uhlíř s ním ale nesouhlasí. „Ve mně není ani kus kovboje. Já se koní bojím dokonce i na dálku,“ upozorňuje.
Westernové písničky z dílny S+U
- Dívka z Jižní Dakoty
- Hříbě
- Mám nejhoršího koně
- Cirkusový stan
Atmosféra starého biografu
S nadějí, že se písničky u posluchačů chytnou, je Svěrák s Uhlířem věnovali známým interpretům. Tak třeba Petra Janů nazpívala v roce 1988 písničku Černobílé filmy.
„Tenkrát byla populární skupina Triky a pověry, kterou jsem tvořila já, Jaroušek Uhlíř a Karel Šíp,“ popisuje zpěvačka. „Scházely nám tehdy písničky na elpíčko, a tak Jarda přinesl tuto retropísničku, která se mi neskutečně líbila,“ dodává.
K nahrávce, která zazněla v písničkovém pořadu Zdeňka Svěráka a Jaroslava Uhlíře z roku 1988, vznikl i videoklip ve starém kině na pražské Ořechovce.
Co v pořadu nezaznělo
První díl televizního písničkového pořadu Zdeňka Svěráka a Jaroslava Uhlíře z roku 1988 se jmenoval Hudba: Uhlíř, Slova: Svěrák. Ani jeden z autorů tehdy netušil, že jím zadělali na tradici, která bude trvat skoro třicet let a která se od roku 1989 vžije pod názvem Hodina zpěvu.
Ježek? Co písnička, to zlato
Jestli někdo tvorbu Svěráka a Uhlíře ovlivnil, je to bezpochyby trojice Voskovec–Werich–Ježek. „Když jsem se s nimi jako kluk prvně na gramofonových deskách setkal, pocítil jsem, že jsem právě objevil nápoj, který budu pít,“ vzpomíná Svěrák na okouzlení komikou V+W.
Jaroslav Ježek zase nasměroval tvorbu Jaroslava Uhlíře. Ten v roce 1977 dokonce začal studovat dirigování na Lidové škole umění, nynější Konzervatoři Jaroslava Ježka.
Bezvýhradnou lásku k těmto umělcům se pak Svěrák s Uhlířem pokusili vyjádřit v roce 1992 dnes polozapomenutou písničkou Vzpomínka na Ježka. Do ní Zdeněk Svěrák vetknul verš, který dnes řadí mezi ty, na něž je nejpyšnější: „Piano, co svými kladívky na struny sahá jak na dívky.“
„Má to takový nádech pocitu sahat něžně na struny jako na dívky,“ vyzdvihuje. Když se povede snoubit poezii s hravostí se slovy, je to podle něj šťastná vteřina.
Proč Zdeněk Svěrák rád počešťuje cizí jména? Nazpíval víc písniček Jaroslav Uhlíř, nebo Zdeněk Svěrák? A co má Uhlíř společného s Ježkem?
Související
-
Příběhy slavných: Jaroslav Ježek
Život pro něj byl hlavně náhoda. K hudbě se totiž dostal, protože byl napůl hluchý a slepý. Kvůli zákalu byl jeho svět Tmavomodrý.
-
Osvobozené divadlo. Začalo jako studentská recese a skončilo útěkem před nacismem
Slavné meziválečné divadlo vešlo do dějin nejen díky svéráznému humoru a nepřehlédnutelným osobnostem dvou komiků, ale také díky nesmrtelným písním třetího z nich.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
