České Kokosy na sněhu? Hradilek a Ježek v deblkánoi

„Teď si můžete poslechnout, jak to zní, když se vrtá do lodě. Snad už do ní žádné další díry nenaděláme,“ směje se kanoista Stanislav Ježek. Jeho parťák Vavřinec Hradilek si zatím polepuje vnitřek lodi molitanovými pásy, aby ho při klečení nebolely nohy.

S Ježkem trénovali tak možná pětkrát. Závodit spolu budou poprvé a asi i naposledy v Londýně. To vše jen díky změně v pravidlech, která umožňují posadit kajakáře s kanoistou do deblkánoe. Češi tak posílají v podstatě nováčky.

„Myslím, že nenastupují proto, aby urvali nějaký super výsledek. Spíš mi to přijde jako demonstrace toho, jaký je to nesmysl,“ říká Ježkův trenér Jiří Rohan, který právě na deblkánoi získal dvě olympijské medaile.

Spojují je barvy USK a smysl pro humor

Velkým fanouškem posádky Hradilek–Ježek není. Obává se totiž zranění. Trénink této dvojky si nechává ujít, a nevidí tak její zcela hladký nástup do lodi.

„Zas tak špatně na tom snad nejsme. Jsme olympionici, elitní posádka. Jé, au, chytá mě křeč do nohy!“ zní z kánoe. Smysl pro humor a barvy pražského USK jsou snad jediné, co Vavřince Hradilka se Stanislavem Ježkem spojuje.

Hradilek je malý a svalnatý, Ježek vychrtlý habán. Hradilek je 25letý volnomyšlenkář, který vysokoškolského studia alespoň zatím nechal, Ježek inženýr s dobrým postavením v zaměstnání a dvěma malými dcerkami Lucinkou a Kačenkou. Přesto se dali dohromady a proti 13 sehraným párům to v Londýně zkusí.

Některé pasáže tratě projíždějí s takovou bravurou, za kterou by se ani normální deblkanoisté nemuseli stydět. Povětšinou však mají v peřejích trochu problémy.

Snad nepřijde zranění

Jejich počínání ze břehu sleduje několik bývalých i současných slalomářů, kteří mají z netradiční dvojice legraci. Jednou z přihlížejících je i přítelkyně Stanislava Ježka, někdejší slalomářka Alena Mašková.

„Myslím, že jsou dobří, Jsou jediní, kdo to takhle zkusil. Olympiáda je hlavně od toho, aby si to člověk užil, zazávodil si tam. Snad nepřijde žádné zranění, aby jim zabránilo kvalitně soutěžit v jejich vlastních kategoriích. O Standu se nebojím, umí dobře plavat. Přinejhorším ho chytí záchranáři,“ usmívá se.

Vavřinec Hradilek po vysednutí z lodě nějakou tu minutku jen sedí. Pak přiznává, že nic příjemného tahle jízda opravdu nebyla. „Taková tortura,“ popisuje. „Ale to se rozchodí, ještěže se můžu opřít o pádlo.“

Pierre Coubertin by z nás měl radost, říká Hradilek

Lukáš Přimda, který stojí na břehu, zmiňuje, že výhoda Hradilka s Ježkem může být v tom, že to celé berou jako legraci. Naopak ti, kteří jedou na olympiádu udělat nějaký výsledek, mohou být trochu sklíčeni nervozitou.

„Myslím, že to bude určitě obrovská výhoda, bohužel asi tak jediná. Nebereme to jako legraci, ale jako sport v pravém smyslu slova. Není to honění se za medailí nebo penězi. Pierre Coubertin by z nás měl radost,“ shrnuje Vavřinec Hradilek.

A v tom se rozhodně nemýlí. Olympismus se vrací ke svým kořenům.