Ceduli psychoterapeut si může dát na dveře každý, varují odborníci. Chybí regulace zákonem
Psychoterapeuti se ústy svých odborných společností domáhají lepšího právního postavení. Tvrdí, že dnes může za úplatu pomáhat lidem s jejich životem i člověk bez příslušného vzdělání. V některých případech to podle lékařů může vést i ke kritickým situacím.
„Měla jsem klienta s obsedantně kompulsivní poruchou, začal chodit tady za tímto člověkem, kterého nechci jmenovat, a ten ho totálně rozložil,“ říká členka výboru České asociace pro psychoterapii Olga Kunertová.
Problém s nedostatečně kvalifikovanými nebo falešnými psychoterapeuty je hlavně mimo zdravotnictví, které tento obor reguluje zákony a předpisy. „Psychoterapeuti jsou ve školství i v soukromé sféře, kde působí spousta nekvalifikovaných, ale také kvalifikovaných a dobrých psychoterapeutů,“ dodává.
Nejvyšší vzdělanostní metou psychoterapeuta je v Česku takzvaná specializační zkouška ze systematické psychoterapie. Tu mohou složit ale jen atestovaní psychiatři a psychologové, kteří absolvovali pětiletý psychoterapeutický výcvik.
Asociace nemá nic proti tomu, aby vyškolení pracovníci pracovali na živnostenský list, žádá ale o pravidla a zákony, které by systém regulovaly. A právě s tím naprosto nesouhlasí druhá odborná společnost v Česku – Psychoterapeutická společnost.
„V prostoru soukromoprávního uspořádání nejsou žádné brzdy a žádné zpětné vazby na stížnosti, tam regule nejsou popsané, ve zdravotnictví jsou,“ říká Karel Koblic, předseda výboru České psychoterapeutické společnosti.
Ministerstva si problém přehazují
V soukromé sféře není psychoterapie nijak omezovaná zákonem, a tak si může ceduli psychoterapeut dát na dveře každý. „Prohlásíte se jako expert na zdravý životní styl nebo něco takového, asi dostanete živnostenský list,“ dodává Koblic.
Ministerstvo zdravotnictví ale má svázané ruce, nemůže mít na tyto činnosti žádný vliv. Podle Ondřeje Macury z tiskového oddělení tak má problém v soukromé sféře řešit ministerstvo průmyslu a obchodu.
To ale problém vrací zpět na resort zdravotnictví – psychoterapie podle zákona není živnost, a proto nemá ministerstvo, pod které spadá živnostenský úřad, oprávnění ho jakkoli regulovat.
Psychiatr versus psycholog
Psychiatr je lékař. Vystudoval medicínu. Stejně jako ostatní doktoři chodil na pitvy, učil se anatomii, fyziologii, chirurgii. Zná zkrátka všechno, co by lékař měl znát. Musí projít různými odděleními a nakonec svou praxi získává na odděleních psychiatrie, kde si najde svou specializaci.
„Vzdělání psychologa je úplně jiné,“ vysvětluje redaktorka Marcela Hálová. Obsahuje sice i předměty, které se učí na lékařských fakultách, jako jsou neurovědy, psychopatologie nebo fyziologie, ale jádro vědomostí spočívá ve znalostech týkajících se duše, nikoli těla.
Počítáme s tím, že při reformě psychiatrické péče budou streetworkeři, kteří budou působit v terénu.Roman Prymula
Psychoterapeut pak klienta nemusí nutně diagnostikovat a nepracuje pouze s lidmi, kteří trpí psychickou poruchou. Díky tomu, co se naučil o člověku a jaké má dovednosti, by měl být schopen pomáhat lidem s řešením jejich více či méně běžných problémů a situací v životě.
Ohledně psychoterapeutů může ministerstvo zdravotnictví více méně pouze apelovat na občany, aby se rozmysleli, kam mají nebo nemají chodit. „Nechci říci, že psychoterapie jako taková by měla být pouze vázána na vysokoškolské vzdělání,“ říká náměstek ministerstva zdravotnictví Roman Prymula.
Podle něj jsou oblasti, kde se lze spokojit s určitým kurzem, ale ten člověk by pak neměl vystupovat pod hlavičkou obecného psychoterapeuta, který léčí.