Budeme hrát proti hráčům, ke kterým vzhlížíme, říká kapitán Zýma před startem World Baseball Classic

Panuje u českého reprezentačního výběru spíše natěšenost nebo nervozita z neznámého prostředí?

Myslím si, že nervozita teprve přijde až poprvé vstoupíme do Tokyo Dome. Bez toho to nejde, nervozita vybudí, stres už to pak chce směřovat správným směrem.

Je kolem vás největší mediální humbuk, který jste zatím zažil?

Od září se to prakticky nezastavilo, ale je to hodně příjemné. Je to moment, po kterém jsme toužili několik let zpátky. Může nám to pomoci nastartovat baseball do dalších let.

Oproti poslednímu mistrovství Evropy se tým hodně proměnil. Musíte v roli kapitána českých baseballistů k týmu promlouvat?

Mám pocit, že se to děje beze mě. Jsem sám sebou a chci, aby se každý hráč cítil dobře. Máme jednoduchá týmová pravidla, ale také beru jako pozitivum, když se můžou všichni projevit podle své potřeby.

Od 10. do 13. března vás čekají čtyři zápasy v základní skupině v japonském chrámu baseballu Tokyo Dome, což je hala pro více než 45 tisíc fanoušků. Vy už ale máte zkušenost s východoasijským pojetím fandění, jak se na to připravíte?

V minulosti jsme odehráli několik turnajů na Tajwanu a z jejich stylu fandění nepoznáte, zda přejí soupeřům nebo vám. V tom momentě si z toho beru, že fandí nám a trochu oblbnu hlavu. Jsou to často rytmické melodie bez pauzy, což mi sedí. Snažili jsme se nasimulovat toto prostředí. Během tříhodinového tréninku jsme si nahlas pustili spíkr a stáhli jsme si autentické fandění z Tokyo Dome a nechali jsme si to řvát do uší. Chvilkami to bylo šílené, ale snažíme se mozku zafixovat tu zkušenost, aby v den zápasu nepřišel šok. Nebude prostor si na to zvykat, to by dopadlo špatně.

Je premiérová účast české reprezentace na World Baseball Classic splněným snem mnoha generací?

Myslím si, že tenhle sen nebyl v hlavě většiny z nás. Snem posledních let byla medaile z mistrovství Evropy. O představě, že budeme hrát proti nejlepším hráčům světa, jsme si samozřejmě mysleli, ale šance byly relativně malé. Nastoupíme proti hráčům, u kterých se platy pohybují ve vyšších stovkách milionů korun. Jsou to hráči, ke kterým vzhlížíme, inspirují nás a snažíme se je studovat. Najednou budeme metr od nich a chceme je porazit. Jsme na vrcholu hory, kam se mnoho baseballových týmů a větších baseballových zemí nedostalo a možná dalších několik let nedostane. Nemáme důvod se vůbec stresovat, můžeme to využít k tomu, abychom byli rychlejší a silnější. My nemůžeme prohrát. Vyhrajeme nebo získáme cennou zkušenost, která je k nezaplacení.