Boulařka Nikola Sudová se do vodních lyží nezamilovala
Profesionální sportovci většinou patří mezi ty šťastlivce, pro které je práce zároveň zábavou. Platí to i pro lyžaře, kteří mají ale tu smůlu, že jejich kratochvíli a zároveň zdroji obživy přejí klimatické podmínky v našich končinách jen v krátkém úseku roku. Jenže oni to bez prkýnek na nohou dlouho nevydrží, a tak vyhledávají různé alternativy. To je i případ akrobatické lyžařky Nikoly Sudové.
Když si sedmadvacetiletá rodačka z Jablonce nemůže v létě užívat jízdy ve sněhových boulích, zkusila to aspoň ve vltavských vlnách. Na závěr své jízdy po hladině přehrady ve Vraném nad Vltavou málem smetla opovážlivce, kteří její výkon sledovali z kraje startovního pontonu. Nikolu Sudovou její milimetrové dobrždění těsně před přistaveným molem spíše pobavilo - stejně jako eskapády, které zažila při svém prvním pokusu jezdit na lyžích po vodě v tekutém skupenství.
Pohledem ze břehu se dá vltavské představení nejlepší české boulařky lapidárně popsat slovy - motorový člun, pak dlouho nic, respektive jenom natažené lano a na jeho konci s rovnováhou zápasící Nikola Sudová, jejíž drobná postava v jednu chvíli mizí z velké části pod hladinou.
Kontakt s vodou není během přípravy pro Nikolu Sudovou nic neobvyklého. Když v létě trénuje akrobatické prvky, využívá k nájezdu umělou hmotu a k dopadu právě vodní hladinu. "Ta hmota je trošku něco jiného než sníh. Odrazová hrana je také něco jiného. Když člověk zabere do helikoptéry, tak ho na sněhu lyže pustí, sníh uhne, hmota ne," uvedla Nikola Sudová.
A doplnila: "I dopad je jiný, protože se dopadá na rovnou vodu. Člověk ví, že ho to nebude bolet, takže se nebude bát dopadat. Na sněhu bude vždycky bolet, když člověk špatně dopadne, a navíc je to do svahu. Takže rozdíl tu je, ale tady se trénuje samotné provedení skoku."
Pro Nikolu Sudovou tedy není koupání s lyžemi na nohou nic neobvyklého, ale zatímco pády do vody po odrazu z umělé hmoty mají svou funkci, vodní lyžování s tréninkem příliš společného nemá. Jde spíš o zábavu a odreagování. Zrovna v případě Nikoly Sudové je tenhle ne zrovna dvakrát bezpečný způsob aktivního odpočinku poněkud překvapivý.
Závodnice liberecké Dukly totiž na konci minulé sezóny trpěla problémy s kolenem. Dlouho nevěděla, jestli nepoznamenají její přípravu na zimu, během které chce svou třetí olympijskou účast proměnit v první olympijskou medaili. S tréninkem ale začala podle plánu na prvního máje - a naprosto zdravá.
"Kolena jsou v pohodě. Musím to zaklepat, protože jsem myslela, že to bude horší. Všechno drží a necítím to. Byla jsem na magnetické rezonanci. Pan Kolář se podíval a zjistil, že je asi nějaká chyba v menisku, ale ne zase tak velká, abychom do toho operativně zasahovali. Doporučil mi určité cviky na zpevnění svalů a zatím je to v pořádku," pochvalovala si Nikola Sudová.
Ani brázdění vltavské hladiny nutnost operace kolen či jiných kloubů Nikoly Sudové nepřivodilo. A nehrozí ani to, že by jí dosud nepoznaný druh lyžování učaroval natolik, aby sněhové boule měnila za vodní vlny častěji.
"Lyže byly trochu velké. V zatáčce jsem jednu ztratila říkala jsem si, že to na jedné zpátky nedám, tak jsem raději spadla. Na normálních lyžích se dostanu do nákleku a lyžáky to brzdí. Tady se dostanu do nákleku a lyžák tam není, takže to nějak propadá. Je to něco jiného, zajímavá zkušenost, ale asi zůstanu u zimních," říká díky červencové sluneční výhni už znovu suchá Nikola Sudová a rozhlíží se přitom, jaké dopravní prostředky se jí nabízejí k cestě domů.
