Benítezovi jsem vynadal, možná i proto mě vzal na finále Ligy mistrů. Kandidovat proti Poborskému bylo nepříjemné, říká Šmicer

Vláďo, v roce 1997/1998 jsi vyhrál titul s francouzským celkem Lens. O tom se ale moc nemluví. Jak se to stalo, že jde kluk ze Slavie do nadprůměrného francouzského týmu a druhý rok tam vyhraje titul?

Oni se každý rok pohybovali kolem pátého místa. Ale první rok, co jsem tam byl, tak jsme byli rádi, že jsme se udrželi v soutěži. Pak se tam vyměnili trenéři a další rok byl titul. Měli jsme výborný tým a já to dobře doplnil. Po zisku titulu jeden kluk odešel do Lyonu, další do Barcelony. Já následně odešel do Liverpoolu. Byl to šok pro celou Francii, že jsme porazili ty giganty.

V roce 2021 jsi kandidoval na šéfa Fotbalové asociace České republiky a protikandidátem byl i tvůj kamarád Karel Poborský. Docela kriticky jste se vymezovali, pořád to tam přetrvává?

Byla to hodně nepříjemná situace. Hráli jsme spolu v reprezentaci celou kariéru a najednou se situace vyvinula tak, že podal kandidaturu Karel, pak pan Fousek a já jako poslední. S Karlem jsme chodili hrát v tu dobu do Říčan hokej, plácali jsme se po vstřelených gólech a když jsme šli domů, tak jsme byli proti sobě. Bylo to psycho. Věděl jsem, že nebudu vytahovat nějaké levárny. Jen jsme šli proti klubům, které stály za Karlem. V době, kdy se měla rozjíždět Fevoluce, tak jsme mysleli, že by Karel mohl kandidovat za Fevoluci, ale on byl v té době na svazu, takže to bylo složité. Z mého pohledu to vztah mimo fotbalové prostředí neovlivnilo.   

Během sezony 2004/2005 ti v zimě Rafael Benítez oznamuje, že ti na jejím konci nebude prodloužena smlouva. V posledním kole Premier League jsi nebyl nominován na zápas proti Aston Ville a měl už koupené letenky do Prahy. Je to tak?

Když mě nenasadil na zápas, tak jsem za ním dva dny po utkání přišel vytočený. Čekal jsem, že mi dá šanci alespoň na minutu se s Liverpoolem rozloučit. Už jsem neměl, co ztratit. Bylo to poprvé, co jsem si šel z trenérem stěžovat. Řekl mi, že si to neuvědomil a vedl si svoje, že tým je nad jedince. V tom zápase navíc nechal odpočívat dva střední záložníky a pro mě to bylo strašné.

Rodinu jsem už poslal domů, před finále Ligy mistrů jsem byl možná jediným hráčem v historii, který si nebral ani jeden lístek na finále. Dostávali jsme čtyři nebo pět lístků a navíc jsme si jich mohli asi patnáct koupit. Vše jsem rozdal klukům.

Myslíš si, že Rafael Benítez na tebe při finále Ligy mistrů v roce 2005 ukázal i proto, že jsi za ním vyběhl nespokojený po nenominaci na zápas proti Aston Ville?

Určitě ano. Potřeboval nějakého ofenzivnějšího hráče do hry, protože jinak tam měl víc defenzivních hráčů. Navíc den před finále jsem měl narozeniny, on mě nanominoval do osmnáctičlenného zápasového týmu. Měl jsem privilegované tričko, že jsem hrál jen s tím, kdo měl právě míč. Hrál jsem žolíka. Benítez mi pak navíc řekl: „užij si poslední trénink s Liverpoolem“. Když to člověk vidí zpětně, tak to všechno do sebe zapadlo. Šel jsem si to prostě užít. Dařilo se mi.

Jakou neřest má Vladimír Šmicer? Jak vzpomíná na okamžiky, kdy vyvěsili fanoušci transparent s nápisem „Šmicer ani do Blšan, natož do Anglie“? Co jeho slavný rozhovor s Thierrym Henrym? Kdo se radoval ve fotbalovém kvízu v souboji těžkých vah - Šmicer vs. Folprecht? Užijte si celý První dotek.

První dotek Zdeňka Foprechta|foto:Aleš Vavřík, Shutterstock