Archeologové nalezli v Liberci pozůstatky romského koncentračního tábora

Archivní nákres záchytného tábora pro Romy z let 1941 až 1943|foto:archiv Libereckého kraje

S archeologem Petrem Brestovanským stojíme přímo na místě, kde za 2. světové války v letech 1941 až 43 stával koncentrační tábor pro Romy a kde byl nedávno proveden archeologický výzkum:

„Půl na půl jde o směs komunálního a stavebního odpadu, pomocí některých sond jsme nalezli poházené panely. A pak jsme měli velké štěstí, protože jsme narazili na cihlovou podlahu. Díky tomu můžeme říct, že jsme našli to, co tu Němci, respektive město Liberec plánovalo postavit. Jako archeologové můžeme potvrdit existenci lágrového domu.“

V Liberci bylo táborů víc

Historik Ivan Rous ze Severočeského muzea v Liberci se už mnoho let zabývá osudy libereckých Romů za 2. světové války. Jak přišel na existenci tábora v Kunratické ulici?

„Zpracovávali jsme obecně problematiku táborů nacistické nucené práce a můj kamarád, který prožil válku v Liberci, nás upozornil na to, že s ním do školy chodila spolužačka Růženka. Ta byla zřejmě z jediné romské rodiny, která tady válku přežila. A Růženka nám začala vyprávět o osudech Romů v Liberci.“

Čtěte také

Neznámé romské koncentráky. V Liberci postavili Romové celou městskou čtvrť

„V Liberci byly minimálně 3, ale pravděpodobně spíše čtyři tábory, a to už od podzimu 1939 až do roku 1943, kdy byli Romové transportováni do Osvětimi. Zjistili jsme, že to byla skupina Romů o počtu asi 130 nebo 140 lidí, kteří byli nejdříve v táboře v Rochlici. Potom je přestěhovali k rochlickému nádraží, a pak pro ně postavili koncentrační tábor právě v zatáčce u Kunratické ulice. Největší problém je, že těch faktických zbytků a těch informací o životě v táborech máme strašně málo. O tom, že bychom zjistili nějaké větší podrobnosti o životě těchto lidí, se nedá ani uvažovat.

Chceme zachovat pietu místa

Květa Vinklátová, náměstkyně hejtmana Libereckého kraje, se vyjádřila k otázce, co se bude dít s místem v Kunratické ulici, na kterém stával tábor:

„Architekt, který dělal objemovou studii pro záchrannou službu, měl za úkol zjistit, jestli jsme sídlo ZS postavit tak, abychom minuly základy koncentračního tábora, resp. přímo onen lágrový barák. Zjistili jsme, že to možné je.“

„Pak jsme vedli diskuzi s libereckými romskými iniciativami. Zjistili jsme, že pokud bude v architektonické studii připomenuta tato tragická historie, nebude jim to dělat problém. Mluvili jsme i s panem Čeňkem Růžičkou, ze sdružení, které řeší romský holocaust a odškodnění. Přijel se na místo podívat a budete ve výběrové komisy na projekt záchranky. Rozhodně tedy chceme připomenout to pietní místo důstojným způsobem, aby bylo zřejmé, k čemu na místě došlo.