Apolena Rychlíková: Přetrvávající segregace romských dětí ve školách je projevem neřešených protiromských postojů ve společnosti i politice
Segregace romských dětí v českém školství trvá. Těžko si představit jinou oblast, která by byla českou politikou tak okatě a tak dlouhodobě přehlížena, jako je právě tato.
Už v roce 2007 přitom Evropský soud pro lidská práva odsoudil Českou republiku kvůli nerovnému přístupu v otázce vzdělávání Romů a Romek. Během dalších patnácti let se ale mnoho nezměnilo. Segregované školství i nadále zůstává tvrdou realitou pro děti z romské minority.
Čtěte také
Jak upozornily novinářky ze serveru iRozhlas, v Česku máme stále téměř sto třicet škol, kde romské děti tvoří více než třetinu žactva. Na stovce škol je Romů celá polovina. To ale není vše: stále se u nás nachází i čistě „romské” třídy, velmi často v lokalitách, které jsou vyloučené. Takové třídy jsou mementem nerovného přístupu ke vzdělání a reálně znemožňují romským dětem kvalitně studovat.
Myslet si, že je to snad vina právě těchto dětí, by bylo nejen naivní, ale také velmi kruté. Romské děti jsou v systému diskriminujícího školství oběťmi a celá společnost doplácí na to, že jim coby stát nedokážeme zajistit kvalitní podmínky pro rozvoj.
Čtěte také
Ztrácíme zkrátka celé generace dětí, které pak důsledkem nerovného přístupu ke vzdělání mohou být jen dalšími oběťmi případné chudoby a zadlužení, nedůstojného života. Nebo „jen” musí kvůli segregaci a rasismu vynaložit násobně větší úsilí, aby uspěly, než my všichni ostatní. Není to fér.
Problém je to však širší: drtivá část Romů a Romek žije na okraji společnosti. Příběhy o tom, kterak jim pronajímatelé nechtějí pronajmout byt, jsou roky známé. Věnoval se jim detailně úřad Veřejného ochránce práv.
Čtěte také
Stačí jen, aby se zájemce o byt představil romsky znějícím jménem, a byty bývají už zadané, obsazené, udané, i když pak v nabídce klidně zůstávají další týdny nebo měsíce. Podobně je tomu s prací: i tady Romové a Romky čelí předsudečnému chování ze strany zaměstnavatelů.
V neposlední řadě se pak lidé z romské menšiny úplně běžně potýkají s každodenním rasismem, jsou zdrojem celé řady mýtů a politická elita na ně běžně útočí jako na „sociálně nepřizpůsobivé”, kteří zneužívají dávky.
Pár kvalitních škol situaci systémově nevyřeší
Je to právě vzdělání, které má šanci tento bludný kruh přetnout. Jenže to se nedaří, protože stát nebere vážně problémy související s nerovností, diskriminací a jejími dopady.
Přitom se v poslední době objevují školy, kde se s rasismem snaží aktivně bojovat. A mají výsledky. To i proto, že osvícení ředitelé či ředitelky chápou široký kontext sociálního a etnického znevýhodnění, kterémuq u nás Romové čelí.
Bohužel: jen pár kvalitních škol stávající situaci systémově nevyřeší. Je třeba, aby stát začal řešit, jaké vzdělání vlastně nabízí a poskytuje romským dětem, aby narovnal jejich podmínky. Jinak se budeme jen dál motat v neutěšené situaci, jejíž obětí jsou ti nejzranitelnější: romské děti.
Autorka je publicistka a dokumentaristka
