Advent včera a dnes
První část adventní doby je období, které je věnováno především určité náboženské reflexi, která se zabývá nejenom minulostí, kdy se začítáme do spisů izraelských proroků, ale také se tážeme, co nám přinese budoucnost. Budoucnost, která je pro nás velkou neznámou. V druhé části adventu se vracíme též do minulosti, a to do Palestiny, do judského Betléma, abychom si uvědomili tu velikou událost, kterou bylo narození Mesiáše.
Naši předci vytvořili český advent. Je to období, kdy zemědělec ukončil práci na poli a mohl se více věnovat svému duchovnímu, duševnímu a kulturnímu životu. A tak nejenom že vzniká nádherná adventní hudba, ale víme, že také v době adventu se začaly naše kostely proměňovat. Objevují se obrazy zvěstování Panně Marii, objevují se také už první stopy, jak se připravit na slavení vánoc. Znamenalo to, že v tomto období, kdy jsme neměli dostatek moderních energií, bylo zapotřebí šetřit teplem i světlem, lidé vstávali do temné noci, aby se účastnili bohoslužeb v chrámu a využili pak večerů k vyprávění u hořících kamen, které vydávaly určité světlo, což nebylo tak snadné pro četbu, ale dalo to možnost, aby se rozvinula právě zpěvná a hudební kultura.
Mohli bychom si položit otázku, co znamená advent pro nás dnes. Pro mnohé jsou to adventní a předvánoční trhy, je to doba, kdy využíváme čas k vánočním nákupům, je to také doba, kdy nás konec roku nutí k určitým uzávěrkám – nejenom účetním, ale celá řada výrobních podniků se zaměřuje na to, aby dokončila všechny objednávky, aby zhotovila zboží, které bylo přislíbeno. A tak se vlastně advent stává pro nás velice hektickým obdobím. Myslím, že bychom také i my potřebovali určitý způsob, jak se zamyslet, ptát se, co nám přinese budoucnost, ale také si uvědomit, že budoucnost může být pro nás utopií. Ale to, co je podstatné, je právě naše přítomnost. A proto by bylo dobré, abychom si vzali příklad z našich předků při prožívání a slavení adventu.
