17. den. O brontosaurech, Borůvkové hoře a jesenickém poutníkovi

14. červenec 2013
Bartys a jeho kraj

Ve slaměném domě jsem ještě nespal, a to ani tentokrát. V zaniklé sudetské osadě Zastávka, kterou najdete asi 30 kilometrů severovýchodně od Jeseníku, postavili experimentální obydlí brontosauři. Jenže bylo teplo, tak jsem dal přednost noclehu pod hvězdami. Dobrovolníci z Hnutí Brontosaurus udržují osadu prostupnou a starají se o původní odrůdy třešní a hrušní.

Čtěte také

Je tu 12 vysokoškoláků. Pracují zadarmo a ještě si připlácejí na stravu. Zaujala mě Míša z Chebu, která studuje na univerzitě někde ve Spojených státech a zastesklo se jí po českém živlu. Tak se přihlásila a zmizela na dva týdny v Jeseníkách.

Brontosaurus bylo kdysi velmi početné hnutí, dnes má kolem 1200 členů a násobně víc dobrovolníků. Je jich ovšem čím dál méně, protože lákadel jsou na světě tisíce.

Bartys, muž se sklony poustevníka

U tábořiště má příbytek i Bartys a Troll. Bartys má sklony k poustevničení a Troll je 13letý husky. Příbytkem je maringotka, kterou dvojice obývá celý rok, když právě Bartys nesežene nějakou práci. Teď vypomáhá brontosaurům.

Nejvíc ho asi baví chodit po kraji a vyprávět jeho historii. Pochází ze Šumperka, ale tady se usadil a hodlá vytrvat. Zná kdekoho a kdeco, takže se stal mým průvodcem. Průběžně pokuřoval kónické cigarety, vodil mě po kopcích a seznamoval s přáteli.

Míša, která studuje ve Spojených státech, na Brůvkové hoře

Bartys mě také přesvědčil, abychom odjeli na Borůvkovou horu. Po cestě se přidali dvě brontosauří mláďata Míša s Kubou. Ve čtyřech jsme zdolali vrchol. Šli jsme podél hraničních patníků. I 899 metrů vysokým kopcem se táhne hranice – na české straně stojí rozhledna a bufet, na polské velký dřevěný kříž. Docela výstižný rozdíl mezi oběma státy.

Rozmazaný Havel

21. srpna 1987 se na Borůvkové hoře potkali Lech Wałęsa, Václav Havel a další disidenti. Událost připomínají cedule, v žule vytesané nápisy a dobová fotografie. Václava Havla jsem na ní nenašel. Pak mi ho Bartys ukázal. Havlova tvář je smazaná. Buď si na něj turisté ukazovali důsledně prstem, nebo část snímku někdo úmyslně rozmazal.

Nová rozhledna tu stojí od roku 2006, je volně přístupná a v bufetu jsem se dozvěděl, že turistů chodí málo. Převládá polština.

Vymazaný Václav Havel. Všimnete si ho?

Z Borůvkové hory vede cesta zpátky do Javorníku, největšího městečka v severovýchodním cípu Jeseníků. Bartys každou chvíli na někoho mává. A protože potřebuji poslat reportáž a napsat tento text, veze mě ke staré buddhistce.

„Má tam elektřinu, budeš sedět nahoře. Jeden kamarád tam přes zimu napsal takhle tlustou knihu,“ rozkládá rukama Bartys. Na konci vesničky Uhelná zastavujeme a z domu vychází stará paní v šatech. Vyslechne požadavek a odvede mě do patra. „Tady můžete psát tak dlouho, jak chcete,“ říká mi.

Jeseníky jsou sakra přitažlivé a s průvodcem jako Bartys bych tu mohl strávit další dva týdny. Má spoustu plánů, co musím vidět. Jen co udělám závěrečnou tečku, vrhneme se do dalšího dobrodružství.

Čtěte také