14. srpna - Domažlice - Chodské slavnosti

Chodské slavnosti
Chodské slavnosti
Chodskými slavnostmi žilo celé město. K nelibosti řidičů a radosti návštěvníků. Podle různých odhadů se na nich bylo podívat tak 20 tisíc návštěvníků. A ti skoro všichni prošli kolem našeho stanu. Propagační materiály doslova zmizely za pouhé dvě hodiny. A to jsme jich měli pár tisíc. To opravdu nikdo nečekal. Starosta Domažlic rozdával pivo a o prodejní místa se dokonce strhla rvačka. Chodské koláče byly na každém rohu a jen v jedné malé pekárně, kde jsem se byl podívat, jich upekli čtyři tisíce. Za takové cesty bychom měli dostávat rizikový příplatek. To hubnutí zase bude něco stát. Pavel Kudrna

Chodské slavnosti a Vavřinecká pouť mají svůj termín v kulturním kalendáři vždy první víkend po 10. srpnu, tedy po sv. Vavřinci. Poohlédneme-li se do historie, zjistíme, že v Domažlicích se slavily poutě tři. Hořejší předměstí - pouť Nanebevzetí Panny Marie, Týnské předměstí - pouť na sv. Jána a zbytek Domažlic, táhnoucí se po pravém břehu Zubřiny slavil pouť na sv. Vavřince. V paměti mnoha lidí, a to nejen na Chodsku, je památná pouť v roce 1939, která se stala celonárodní vlasteneckou manifestací proti nastupující hrozbě druhé světové války. Za účasti řady osobností veřejného a kulturního života byl připraven bohatý kulturní program v samotném městě i na Veselé Hoře u kostelíku sv. Vavřince.

Chodsko s uchovaným bohatstvím krojů, lidových obyčejů s nářečím a muziky, vždy přitahovalo pozornost četných představitelů kulturního života našeho národa. V boji s národnostním nadprávím Němců v rakouské monarchii se stalo symbolem úspěšného odolání venkovského lidu proti germanizačním snahám. Díky Jiráskovým Psohlavcům pak vstoupilo do národního podvědomí jako staletý strážce zemských bran, jazyka i odvěkých práv Čechů na svobodný život ve své zemi. Vavřinecká pouť, kde se scházeli zástupci téměř všech chodských vsí, svým národopisným svérázem ztělesňovala tyto ideály, vycházející přímo z nitra národa. Proto se stávala přitažlivější pro návštěvníky odjinud, proto přitahovala osobnosti kulturního i veřejného života.

Po roce 1948 tehdejší vládní činitelé využili věhlas Vavřinecké poutě a na dlouhá léta se původně církevní pouť stala národopisnou slavností s politickým podtextem (manifestací). Dnes město Domažlice užívá oba názvy, tedy Chodské slavnosti a Vavřinecká pouť. Kromě církevních obřadů v kostele na Vavřinečku a ve městě se koná řada kulturních, sportovních a společenských akcí doplněné tradiční pouťovou zábavou - lidovými atrakcemi, jarmarkem, výstavami ap.

Příležitostní razítko "Chodské slavnosti"

Tak, jak se mění život naší země, změnil se i život chodského lidu. Repertoár národopisných souborů z Mrákova, Postřekova, Klenčí, Konrádyho dudácké muziky i Domažlické dudácké muziky Josefa Kuneše, je obohacován novodobými, mnohdy komerčními prvky, které nesou požadavky divácké obce. Návštěvníci sem přijíždějí nejen z celé republiky, ale i z ciziny, zvláště ze sousedního Bavorska, právě díky folklorním pořadům.