Zpráva Caritas Cares mapuje dostupnost služeb pro zranitelné skupiny občanů a navrhuje sérii opatření

Představení zprávy Caritas Cares

Charita Česká republika vydala zprávu, která mapuje dostupnost služeb pro zranitelné skupiny občanů a zároveň navrhuje sérii opatření, bez nichž se životy chudých lidí nezlepší. Zpráva má název Caritas Cares a vychází každé dva roky. Zajímalo nás, v jaké situaci jsou podle ní Romové.

Národní česká zpráva Caritas Cares se zaměřila na pět oblastí, které vyjmenovává analytička Martina Veverková.

„Týká se to dostupnosti služeb zaměstnanosti, což v našich podmínkách je úřad práce, potom bydlení a předškolní péče o děti. A pak jsme sami vybrali témata, která je pro nás hodně důležitá: zdravotní péči a dostupnost sociálních služeb pro lidi bez domova.“

Sociální služby jsou pro určité skupiny obyvatel obtížně dostupné z různých důvodů.

„Často těmi důvody nedostupnosti určitých služeb je neadekvátnost minimálního příjmu, kdy někteří lidé mají příjmy tak nízké, že i nějaký nízký náklad spojený například s cestou na nějaké místo je pro ně tak vysoký, že si ho nemůžou dovolit. Další příčinou je stigmatizace, kdy lidé, kteří žijí v chudobě a sociálním vyloučení, někam přijdou o něco žádat, tak pracovníci úřadu pro ně už mají jakési předpochopení. A tím třetím důvodem je nestabilita životních podmínek, například nestabilita příjmů, stěhování, změny bydlení. S tím je spojeno třeba to, že člověk musí hledat nového lékaře v tom novém místě. Všechny ty věci, které jsem teď pojmenovala, se týkají Romů ve zvýšené míře. Když naši sociální pracovníci v dotazníku určovali, které ty skupiny jsou zasaženy těmi problémy, tak Romové se tam vyskytují velmi často a myslím, že zejména ta stigmatizace, to předpochopení toho člověka, když někam přijde o něco žádat, tam hraje velkou roli.“

Romové na určité služby těžko dosáhnout v následujících oblastech.

„Myslím si, že už je poměrně společensky známá věc, že ten největší problém je v oblasti bydlení, kde dochází k poměrně velké diskriminaci v přístupu k bydlení. Někteří majitelé bytů rovnou říkají, že nechtějí romské nájemníky, ale pak se to může dít i skrytými způsoby, kdy řeknou, že už vybrali jiného nájemníka a podobně. Z toho vyplývají takové fenomény, jako jsou sociálně vyloučené lokality apod.“

Další oblastí je přístup Romů ke službám předškolní péče.

„Jak máme celkově segregaci ve školství, tak i vidíme, že ve věku tří let, kdy už děti běžně do školky chodí, je participace romských dětí nižší. Částečně by to měl řešit poslední ročník školky, který je povinný, ale obecně ta nižší dostupnost předškolního vzdělávání ovlivňuje úspěšnost v základním vzdělání. Tohle by se mělo změnit. My jsme popisovali, že obecně školky jsou kvalitní, ale mají poměrně rigidní pravidla a pro lidi, kteří jsou nějak ohroženi, jsou v těžké situaci, je těžké se těm pravidlům přizpůsobit. To potom způsobuje, že školku nevyužívají. A to platí pro romskou menšinu ve zvýšené míře.“

Další z autorů zprávy Iva Kuchyňková vyjmenovává ještě další problémy, se kterými se Romové potýkají.

„Potřebovali by více podpory v rámci sociálně-aktivizačních služeb pro rodiny, ale těch je po republice málo. Taktéž rané péče je po republice málo, takže i této pomoci se ji nedostává. Problémy jsou i v dojezdu do služeb, pokud potřebují poradenství nebo nějaké další navazující řešení, tak zpravidla nemají dostatek finančních prostředků. Když třeba nemají zaměstnání, tak nemají finanční prostředky na to, aby dosáhli na jiné služby, takže je to takový zamotaný kruh.“

Národní zprávy Caritas Cares jednou za dva roky vydává 16 evropských zemí.