Živá fara v Chrástu u Plzně je místem setkání
Obec Chrást u Plzně má přes 1700 obyvatel, a přesto v ní chybí kostel. Katolíci musí chodit do několik kilometrů vzdálené Dýšiny, případně se mohou alespoň občas zajít podívat do zdejšího sboru Českobratrské církve evangelické. Ten se totiž otevírá stále víc nejen svým členům, ale především všem obyvatelům obce bez rozdílu víry a vyznání. Minulou neděli zde slavnostně otevřeli nově zrekonstruovanou faru, která se tak stala dalším kulturním stánkem obce.
Zhruba 50 let stojí v Chrástu nenápadná evangelická fara a vedle ještě nenápadnější modlitebna. Kolem se rozprostírá farní zahrada s nádhernými stromy a kouzelnými zákoutími. V ní zdejší farář Karel Šimr čas od času pořádal divadelní představení, vystoupení nějakého pěveckého seskupení nebo prostě nabídl krásné prostory jen tak pro setkání lidí.
Když bylo pěkné počasí, vše bylo v pořádku. Jakmile zapršelo, nebylo kam se ukrýt. A tak se zrodil projekt Živá fara. Co má být jeho cílem? Odpovídá Karel Šimr:
„Otvíráme víceúčelové centrum setkávání, aby tady vzniklo zázemí pro aktivity pro různé věkové skupiny. A právě tohle zázemí je pro nás důležité v tom, že můžeme rozšířit ten vějíř aktivit, které se ve sboru dějí, od těch klasických, jako jsou bohoslužby, biblické hodiny, o různé typy setkávání, např. o přednášky, divadelní představení, koncerty. Zájem je např. hodně o vzdělávání pro seniory, o setkávání maminek, kroužky pro děti. A díky té rekonstrukci jsme tady získali takové nové prostory komorního rodinného typu, které právě v obci scházejí a které chceme ve spolupráci s místními občany využívat.“
Peníze na rekonstrukci fary se sbíraly v Českobratrské církvi evangelické formou sbírky před dvěma lety. Přispělo také mnoho místních občanů a firem a velkou pomocí byla i podpora Pomocného díla evangelických církví ze Švýcarska. Ti všichni se minulou neděli v Chrástu sešli, aby zde slavili dokončení dobrého díla.
Farář Karel Šimr působí už léta v Psychosociálním intervenčním týmu České republiky, což je mezioborové uskupení lidí, které se snaží pomáhat všem, kdo prožijí nějakou katastrofu, živelnou pohromu nebo neštěstí. Jak tato jeho práce ovlivnila rozhodnutí chrásteckých evangelíků vybudovat faráři nový byt v podkroví fary a její přízemí zpřístupnit veřejnosti?
„Myslím, že hlavně ovlivňují můj pohled nebo přemýšlení o to vědomí, že církev tady není sama pro sebe, nemá být uzavřena do sebe, ale že je důležité vytvářet jakési prostory setkání na půl cesty, jakési mosty. A i ten projekt Živá fara i to centrum setkávání jde tímhle směrem: vytvořit prostor pro setkání lidí zevnitř, jakoby z církve, s lidmi venku – setkat se v tom, co nás spojuje a navzájem se nějak podělit o svá obdarování, která máme.“
Přestože tedy v Chrástu chybí pořádný kostel, obyvatelům obce touha po setkávání a společném hledání opravdových hodnot neschází. Živá fara jim v tom bude dobrou pomocí.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
