Zimní dny prozařuje židovský svátek světel Chanuka
Ode dneška po osm dní můžete vídat za okny svícny a lampy, připomínající, že i uprostřed zimy potřebujeme světlo a naději. Vězte, že svícny za okny jsou zvyklost nejen vánoční, ale také chanuková. Zrod, význam a současné podoby tohoto židovského svátku Vám nyní přiblížme.
Podle jednoho židovského vtipu se všechny svátky judaismu točí kolem tří bodů: chtěli nás zabít – my jsme zvítězili – a teď jdeme jíst. Toto žertovné shrnutí sice neplatí pro všechny svátky, ale zcela určitě platí třeba pro Purim, Pesach a také Chanuku, nebo též svátek světel.
A právě Chanuka je tím svátkem, o kterém nežidovská společnost slyší nejčastěji, protože se židé snaží oslavit ho se všemi lidmi. Proto židé po staletí dávali svícny za okno tak, aby byly vidět, a v novější době se také zapalují velké chanukové svícny na náměstí velkých měst. Židé tak symbolicky sdílejí světlo a radost z něj se všemi, kteří jdou kolem.
A proč svátek světel? Není náhoda, že Chanuka se slaví v době, kdy jsou dny nejkratší, a světlo většina lidí čím dál více postrádá. Příběh, který se ke vzniku Chanuky váže, však má i jiné vysvětlení. Vztahuje se k událostem ve 2. století před naším letopočtem a takzvané Válce Makabejských.
V té době území tehdejšího židovského osídlení ovládali vládcové sídlící v dnešní Sýrii, dědici říše Alexandra Makedonského. Tito pohanští vládcové se pokusili podřídit Židy – podobně jako všechny ostatní porobené národy – své kultuře i víře. Krizový okamžik nastal, když do jeruzalémského chrámu umístili své modly. Tím nejen narušili posvátnost místa, ale také se tím snažili donutit Židy, aby uctívali někoho jiného než Hospodina.
Do čela povstání se postavila rodina bývalého kněze Matitjáše. Jeho syn Juda Makabejský sestavil armádu prostých lidí, z nichž se stali bojovníci za Boží věci i proti cizímu útlaku.
Přinejmenším podle legendy dobyli Makabejci Jeruzalém přesně čtyři roky poté, co byl znesvěcen, a 25. kislev se podle židovské kalendáře slaví jako den, kdy byl Chrám znovu zasvěcen Hospodinu. Slaví se však nejen vojenské vítězství nebo národní obnova, ale také a především náboženský zázrak, který se v souvislosti s obnovou bohoslužby stal.
V Chrámu makabejští bojovníci našli jen jednu nádobku oleje, která by za obvyklých okolností vydržela hořet jen jediný den. Hořela však osm dní, než byl připraven nový olej.
Proto se Chanuka slaví osm dní a chanukový svícen má osm ramen nebo osm nádobek. Každý den se zapaluje o jedno světlo navíc a nakonec hoří všechna světla. A symbolicky se také jedí olejnatá jídla, jako jsou koblihy nebo bramboráky, které připomínají zázrak s olejem.
Chanuka obvykle připadá na předvánoční čas, letos mezi 8. a 16. prosincem. Proto někdy bývá připodobňována k Vánocům, i když příběh, který připomíná, je odlišný. Je možné, že vánoční zvyky byly dokonce chanukovými oslavami částečně ovlivněny, ale platí to i naopak – některé židovské rodiny v novějších dobách začaly dětem dávat chanukové dárky, aby jejich dcerám a synům nebylo líto, že nemají vánoční nadílku, a také se zrodil zvyk posílat chanuková přání.
Nakonec se ale dá říci, že Chanuka i Vánoce mají přece jen něco společného. Totiž poselství radosti, naděje a světla.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
