Zaslouží si bývalý maďarský premiér Horn vyznamenání?

25. červen 2007

Nástupci bývalého disidenta Árpáda Göncze ve funkci maďarského prezidenta žijí tak trochu ve stínu předsedů vlád. Ostatně odpovídá to i váze jejich ústavních pravomocí. Opravdu málokdo si vzpomene, že tím, kdo Göncze v roce 2000 vystřídal, byl Ferenc Mádl a že současným prezidentem je László Sólyom. Ani jeden z nich však, jak se zdá, nebyl ve funkci úplně nadarmo.

Naposled na sebe prezident Sólyom upozornil v minulých dnech, když odmítl kývnout na návrh premiéra Gyurcsánye udělit nejvyšší státní vyznamenání bývalému premiérovi a šéfovi socialistů Gyulu Hornovi. Tomu bude 5. července 75 let a předseda vlády při příležitosti Hornova životního jubilea jen zopakoval to, co udělal jeho předchůdce před pěti lety - expremiér Medgyessy navrhl tehdejšímu prezidentu Mádlovi udělit k Hornovým sedmdesátinám nejvyšší státní vyznamenání. Historie se opakuje, socialistický předseda vlády se svou iniciativou u konzervativního prezidenta opět narazil. Tedy zatím.

László Sólyom prohlásil, že svoje definitivní stanovisko zformuluje, až ústavní soud vydá svůj verdikt ohledně státních vyznamenání, což by se prý mohlo stát ještě do začátku parlamentních prázdnin, čili do 9. července. Sólyom se ještě loni na jaře obrátil na ústavní soud v souvislosti s udílením vyznamenání při příležitosti výročí protihabsburského povstání. Z rozhodnutí soudu by mělo vyplynout, zda by případné ocenění Gyuly Horna nebylo v rozporu s maďarskými zákony. Horn, který byl v druhé polovině devadesátých let předsedou vlády a v roce 1989 si získal oblibu Západu tím, že jako ministr zahraničí otevřel uprchlíkům z Honeckerovy NDR maďarsko-rakouské hranice, se ve svém mládí angažoval na nesprávné straně. Jako čtyřiadvacetiletý hoch stál na straně pozdějšího komunistického prezidenta Kádára, kterému v roce 1956 pomohly sovětské tanky krvavě potlačit protikomunistickou revoltu. Jeho tehdejší role dodnes není zcela objasněna. Avšak ještě větším problémem než to, jaký byl Hornův podíl na tzv. maďarské normalizaci, je jeho neschopnost dívat se na věc kriticky a absolutní nedostatek lítosti.

Už před pěti lety Sólyomův předchůdce Mádl řekl, že vyznamenání Gyuly Horna by protiřečilo historickému odkazu revoluce z roku 1956. A tentýž argument platí dosud přesto, že levicový tisk v Maďarsku zdůrazňuje jeho zásluhy na klidné transformaci systému jediné vládní strany na parlamentní demokracii, jakož i jeho věhlas v zahraničí. V Německu patří Horn mezi nejvíce vážené politiky, je držitelem četných německých státních a občanských vyznamenání a titulů, často je čestným hostem a přednášejícím na různých akcích. Maďarský expremiér získal v roce 1990 dokonce jedno z nejprestižnějších evropských ocenění - Karlovu cenu, kterou každoročně udělují německé Cáchy a jejímž držitelem se o rok později stal i Václav Havel. "Cit pro morálku u lidí, kteří o tom rozhodovali, asi není tak vytříbený jako u prezidenta Sólyoma," napsal jízlivě autor jednoho z komentářů deníku Népszabadság.

Karlovu cenu získal Horn těsně po pádu železné opony a byl oceněn jako jeden z iniciátorů jejího zboření. Jeho jméno se vyslovovalo a vlastně dosud vyslovuje v jedné větě se jmény Kohla, Gorbačova či baronky Thatcherové. Dnes se píše rok 2007 a když ani půlstoletí po potlačení protikomunistického povstání v Maďarsku tento politik, jehož zásluhy z roku 1989 jsou jistě nezpochybnitelné, není schopen říct víc než to, že tenkrát stál na straně těch, kteří bránili ústavní pořádek země, myslím, že pochybnosti prezidenta Sólyoma jsou oprávněné.

Ferenc Gyurcsány přijal Sólyomův odmítavý postoj k návrhu vyznamenat Gyulu Horna s neskrývaným překvapením a zklamáním. Předseda vlády mimo jiné citoval slova bývalého premiéra Imreho Nagye, který byl po potlačení revoluce popraven: "Není třeba se dívat na to, odkud jsi přišel, ale na to, kam směřuješ." Jistě, toto nepochybně platí pro každodenní politiku, pro schopnost být pro svou zemi užitečný - to dokázal před bezmála dvěma desetiletími Gyula Horn a o totéž se možná snaží současný premiér Gyurcsány, když chce prosadit nezbytné reformy, ale také modernizovat Socialistickou stranu, jejímž je předsedou. Mimochodem v maďarském tisku se objevila i úvaha, že návrh na Hornovo vyznamenání je součástí Gyurcsányova úsilí získat přízeň bývalých komunistů ve straně pro ony reformy. Avšak aby si někdo zasloužil nejvyšší státní vyznamenání, bez ohlednutí do minulosti se to neobejde. Nejde o kádrování ze strany ostatních, ale o schopnost dotyčného podívat se na svůj život kriticky, nebát se přiznat chyby a dokázat se za ně omluvit.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .

Spustit audio