Zájmy státu, akcionáři a ČEZ

Jde o zajímavé téma. Podle mého soudu nelze ale čekat žádnou rezolutní změnu. Začít je třeba tím, že stát přestane do dozorčí rady ČEZ jmenovat různé ospalé loutky a kašpárky, ale lidi odhodlané, statečné aktivní, kompetentní, nezávislé, neúplatné a finančně vysoce gramotné. Jenže vzhledem k tomu, že takoví lidé nejsou ani v politice, nebudou se hledat snadno.

I výše popsaní lidé však nepomůžou, pokud stát nebude vědět přesně, co chce. Musí být jasná energetická koncepce a stát musí vědět, jaký chce ČEZ mít. Může být ČEZ prodán? Může být ČEZ částečně zprivatizován? Má ČEZ dále expandovat v zahraničí? Jak úzce může ČEZ spolupracovat se soukromými konsorcii jako je například Energeticko-průmyslový holding nebo finanční skupiny PPF a J&T?

Obchodní zákoník žádný moc velký prostor pro nějaký silnější výkon akcionářských práv nedává. Definuje jasné hranice v rámci, kterých má vlastník právo na různé věci – tři čtvrtiny akcií, 67 procent akcií, 51 procent akcií. Hranice 67 procent je v mnoha ohledech důležitá. Umožňuje totiž změnu stanov, rozdělení podniku, snížení nebo navýšení základního jmění a odkup vlastních akcií.

Mimochodem, před volbami občas nějaký politik, například Petr Nečas, navrhl prodej části státního podílu. Uvažuje se o tom ještě? Diskuse o tom, co znamená ztráta 67procentního podílu z hlediska zájmů státu se vůbec nekonala.

Nejjistější způsob, jak vyloučit Rusy z účasti na dostavbě Temelína, je vyjmutí jaderné divize z ČEZ a její prodej státu. Ten pak může založit společný podnik třeba s Francouzi nebo Američany bez jakékoli veřejné soutěže. Tím netvrdím, že se to má stát - přes různá ocenění a posvěcení soudu by to mohlo trvat léta – vězme ale, že hranice 67 procent to ještě umožňuje, menší podíl státu už nikoliv. Takže by se o tom mohlo diskutovat.

Valná hromada akcionářů ČEZ samozřejmě může samozřejmě sama sobě nadělit více rozhodovacích pravomocí o zakázkách a investicích (snížení finanční výše investice na kterou je potřeba souhlas valné hromady), jenže v takovém případě hlavní akcionář – tedy stát – riskuje, že mu drobní akcionáři na valné hromadě uvidí více do karet. Takže stát musí zvážit, jestli to chce.

Myslím, že se změnami to horké nebude. Vezměme si rozhodnutí o dividendě. Bude vyplaceno 54 korun na akcii (tedy 19,9 miliardy korun pro stát), přitom ministr financí Eduard Janota nedávno řekl Hospodářským novinám, že dividenda by mohla být v řádech korun vyšší. Takže i v době, kdy stát nemá peníze, škrtí kohouty a krvácí, nevyplatí ČEZ na dividendě ani zdaleka tolik, kolik považoval za možné ministr financí. Proč? Nikdo se na neptá. Z hlediska zájmů státu nic moc.