Výstava Barvalo ve francouzském Marseille se věnuje romské historii i kultuře

Françoise Dallemagne mě přivítala v druhém patře nové budovy muzea MUCEM a vysvětlila, jaký je koncept výstavy.

„Na začátku výstavy jsou videa čtyř průvodců, kteří návštěvníky provázejí celou výstavou. Jedná se o Dylana, Slavku nebo Yoannu, která je antropoložkou. Všichni reprezentují romské etnikum a k jednotlivým tématům přidávají svou vlastní vizi a zkušenost."

V první části výstavy se věnují historii a příchodu romské populace nejprve do Východní a pak do Západní Evropy. Françoise se ptám, jak při přípravě pracovali s názvoslovím.

„Snažili jsme se používat endonyma. tedy výrazy, které přesně odpovídají geografickým oblastem. Třeba “gitan”, Rom, Sinti. Prostě termíny, které si v každém teritoriu lidé dali sami. Nechtěli jsme jim nějaký název určit. To může působit jako stigma."

„Evropské populace byly fascinované Romy. Patrné je to třeba na této soše, která pochází z Muzea Louvre v Paříži a je z období řecké antiky. Okouzlení vidíme i na grafice Albrechta Dürera.

Často zobrazováni jako nomádi, Françoise Dallemagne říká jako tzv. bohémien, tedy ti, kdo přišli z oblasti Čech. Protože mnoho z nich mělo potvrzení z českého království. A ve Francii se toto označení stalo pejorativním. Pak mě kurátorka vede k jedné smutné kapitole francouzské historie.

„V roce 1912 se začaly vydávat tzv. “antropometrické deníčky”. Tedy potvrzení s fotkou a popisem osoby, kterou francouzské úřady považovaly za nomádskou. Jednalo se o všechny romské rodiny, včetně dětí. Zaznamy byly vedené, jako by se jednalo o kriminálníky - s fotkou zepředu, z boku i s otisky prstů. Tento deníček nahradil v 60. letech cestovní formulář, ale od něj se upustilo teprve v roce 2017."

Zkoumání romského etnika převzali za druhé světové války nacisté, kteří se podíleli na romském holocaustu. Výstava ukazuje mapu všech pracovních a vyhlazovacích táborů, kde došlo k vyvražďování Romů. Včetně Letů u Písku. A dokládá, co se z míst stalo dnes. Třeba golfové hřiště v obci Mulsanne ve Francii.

„Romové nebyli jen oběťmi války, prokázali i velkou odvahu a byli odbojáři. Jako třeba Čech Josef Serinek. Nazývali jsme ho černým partyzánem. Důležité je zachovat paměť a historii."

Říká Françoise Dallemagne. Procházíme kolem části, která se věnuje boji za identifikaci, za práva žen, romským feministickým hnutím. A přicházíme do části, která se týká i současnosti - romofobii, ve Francii hojně nazývaný anticikanismus.

„Místnost je pokrytá novinovými články, které se věnují rasové nenávisti a předsudkům vůči Romům. Mnohé případy jsou všeobecně známé, jako třeba vystupování bývalého francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho."

Říká kurátorka Françoise Dallemagne a nabízí, jak odpovědět na rasovou nenávist.

„Expozici završuje improvizované muzeum. Tak jako se zkoumá romská kultura, tak proč by nemohlo vzniknout Muzeum gadjů, kde by se zkoumaly “bílé stereotypy” - třeba rituály, jako je oslava svatého Valentýna."

Závěr výstavy je mnohem veselejší. Ukazuje novou iniciativu za založení muzea současného romského umění, lakonicky nazvaného Roma MoMA. A představuje významné osobnosti romského původu, třeba Charlieho Chaplina, hudebníka Django Reinhardta, aktivistku Katarinu Taikon. Prostě od slavných Gipsy Kings až po současnou francouzskou pop star Kendjiho Giraca.