Výstava Barvalo ve francouzském Marseille se věnuje romské historii i kultuře
“Barvalo” znamená v romštině bohatý či hrdý. Stejnojmenná výstava v Muzeu civilizací Evropy a Středomoří v Marseille se věnuje bohatství romské kultury napříč Evropou. Představuje nejen umělecká díla a hudbu, ale i utrpení, včetně takzvaného anticiganismu, který etnikum podstupuje napříč staletími. S ředitelkou sbírek muzea a jednou z kurátorek výstavy natáčela přímo v Marseille Marie Sýkorová.
Françoise Dallemagne mě přivítala v druhém patře nové budovy muzea MUCEM a vysvětlila, jaký je koncept výstavy.
„Na začátku výstavy jsou videa čtyř průvodců, kteří návštěvníky provázejí celou výstavou. Jedná se o Dylana, Slavku nebo Yoannu, která je antropoložkou. Všichni reprezentují romské etnikum a k jednotlivým tématům přidávají svou vlastní vizi a zkušenost."
V první části výstavy se věnují historii a příchodu romské populace nejprve do Východní a pak do Západní Evropy. Françoise se ptám, jak při přípravě pracovali s názvoslovím.
„Snažili jsme se používat endonyma. tedy výrazy, které přesně odpovídají geografickým oblastem. Třeba “gitan”, Rom, Sinti. Prostě termíny, které si v každém teritoriu lidé dali sami. Nechtěli jsme jim nějaký název určit. To může působit jako stigma."
„Evropské populace byly fascinované Romy. Patrné je to třeba na této soše, která pochází z Muzea Louvre v Paříži a je z období řecké antiky. Okouzlení vidíme i na grafice Albrechta Dürera.
Často zobrazováni jako nomádi, Françoise Dallemagne říká jako tzv. bohémien, tedy ti, kdo přišli z oblasti Čech. Protože mnoho z nich mělo potvrzení z českého království. A ve Francii se toto označení stalo pejorativním. Pak mě kurátorka vede k jedné smutné kapitole francouzské historie.
„V roce 1912 se začaly vydávat tzv. “antropometrické deníčky”. Tedy potvrzení s fotkou a popisem osoby, kterou francouzské úřady považovaly za nomádskou. Jednalo se o všechny romské rodiny, včetně dětí. Zaznamy byly vedené, jako by se jednalo o kriminálníky - s fotkou zepředu, z boku i s otisky prstů. Tento deníček nahradil v 60. letech cestovní formulář, ale od něj se upustilo teprve v roce 2017."
Zkoumání romského etnika převzali za druhé světové války nacisté, kteří se podíleli na romském holocaustu. Výstava ukazuje mapu všech pracovních a vyhlazovacích táborů, kde došlo k vyvražďování Romů. Včetně Letů u Písku. A dokládá, co se z míst stalo dnes. Třeba golfové hřiště v obci Mulsanne ve Francii.
„Romové nebyli jen oběťmi války, prokázali i velkou odvahu a byli odbojáři. Jako třeba Čech Josef Serinek. Nazývali jsme ho černým partyzánem. Důležité je zachovat paměť a historii."
Říká Françoise Dallemagne. Procházíme kolem části, která se věnuje boji za identifikaci, za práva žen, romským feministickým hnutím. A přicházíme do části, která se týká i současnosti - romofobii, ve Francii hojně nazývaný anticikanismus.
„Místnost je pokrytá novinovými články, které se věnují rasové nenávisti a předsudkům vůči Romům. Mnohé případy jsou všeobecně známé, jako třeba vystupování bývalého francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho."
Říká kurátorka Françoise Dallemagne a nabízí, jak odpovědět na rasovou nenávist.
„Expozici završuje improvizované muzeum. Tak jako se zkoumá romská kultura, tak proč by nemohlo vzniknout Muzeum gadjů, kde by se zkoumaly “bílé stereotypy” - třeba rituály, jako je oslava svatého Valentýna."
Závěr výstavy je mnohem veselejší. Ukazuje novou iniciativu za založení muzea současného romského umění, lakonicky nazvaného Roma MoMA. A představuje významné osobnosti romského původu, třeba Charlieho Chaplina, hudebníka Django Reinhardta, aktivistku Katarinu Taikon. Prostě od slavných Gipsy Kings až po současnou francouzskou pop star Kendjiho Giraca.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!
Vladimír Kroc, moderátor


Zločin na Zlenicích hradě
Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...