Vlasta Chramostová: Bít se pro ano a pro ne též se bít

„U mě divadlo, celá moje práce, všechno, vždycky bylo spjato se společenskými ději. V 50. letech byl můj muž označen za nepřítele vlády a strany. V 70. letech jsem byla disidentka a chartistka. A po listopadu 89 jsem se objevila na seznamench spolupracovníků Stb,“ shrnuje stručně spojitosti svého života se změnami, kterými si česká společnost za uplynulých 60 let prošla.

V dokumentu o Vlastě Chramostové zazní i ukázka ze hry Vím, že nic nevím, jejíž hlavním hrdinou je Sokrates. Dozvíte se z ní, jak publikum v rozbouřeném roce 1968 spontánně reagovalo na slova o svobodě (na snímku Vlasta Chramostová během natáčení v rozhlase v 50. letech)|foto:Archivní a programové fondy Českého rozhlasu

Léta prožitá v izolaci od milované práce se Vlasta Chramostová snažila naplnit alespoň nějakou aktivitou. Díky rozhlasovému archivu a podomácku pořízeným záznamům můžete slyšet úryvky z představení jejího bytového divadla. Anebo třeba pojednání Evy Kantůrkové o Janu Husovi. Natočila ho v době, kdy byla ve velmi špatném psychickém stavu.

Duchem Cyrano

Jako refrén v dokumentu zaznívají některé pasáže z Cyrana, kterého Vlasta Chramostová vždy toužila hrát. Vysvětluje proč a názorně předvádí, které myšlenky tohoto romantického rytíře přijímá za své. Právě o ně se opírala v době, kdy ji pronásledovala státní bezpečnost a kdy byla odsouzena za uctívání památky Jana Palacha.

Ohlédnutí Vlasty Chramostové za jejím životem a rozhlasovými rolemi je kritické. Herečka v něm neztrácí nadhled a dovede si přiznat své chyby a omyly. Dřívější herecké výkony a současné komentáře nestojí v kontrastu proti sobě.

Já jsem byla nejšťastnější v disentu, 20 let. Sice to byly nejkrutější časy, nesměla jsem hrát divadlo, byla jsem takzvaně neosoba, ale byla jsem nejvíc v souladu sama se sebou.

Vlasta Chramostová

Osudové zvraty

Spíš společně utvářejí zajímavý pohled na život a osud ženy, která nikdy nestála v závětří a nečekala, až se přežene bouřka. Cyranovo zvolání „Bít se pro ano, a pro ne též se bít“ můžeme dnes, stejně jako dřív, pokládat za její motto.

Ambicí dokumentu není rozverné vzpomínání na postavy, které Vlasta Chramostová před mikrofonem ztvárnila. Spíš jde o hlubší pohled na témata a osudové zvraty, které její život provázely.

Vlasta Chramostová a Josef Kemr na tribuně na Letné|foto:Soukromý archiv pana Růžičky