Vlasta Chramostová a Stanislav Milota o 21. srpnu 1968: Ani jsme nestihli mít strach
Pokud patříte mezi ty, kdo tu dobu pamatují, vzpomenete si i dnes, po 45 letech, co jste dělali v okamžiku, kdy vojska Varšavské smlouvy překročila hranice naší republiky? Třeba taková Vlasta Chramostová si na to vzpomíná velmi dobře…
„Bydlíme za muzeem – i proto mám slogan, že dají-li se dějiny do pochodu, bouchají u nás na vrata a volají: Milota, Chramostová, nástup!“ říká Vlasta Chramostová. „Tak to bylo i v noci z 20. na 21. srpna 1968, kdy nás vzbudil neuvěřitelný rachot.“
„Řekl jsem: Pojď, musíme začít budit lidi!“ připojuje se Stanislav Milota. „Vyšli jsme ven, sedli jsme do auta a začali jsme troubit. A pak jsem si uvědomil, že mohu udělat i něco dalšího.“
Odjel tehdy na Barrandov, sebral kameru, vrátil se k Národnímu muzeu a začal natáčet. A když pak přišla střelba a Stanislav Milota se společně s Vlastou Chramostovou krčili na rampě u Národního muzea, prý ani nestihli mít strach.
Co bylo dál? Poslechněte si to v audiozáznamu celého rozhovoru. Jaký byl osud unikátních záběrů, které Stanislav Milota natáčel během příjezdu okupačních vojsk? A kolik uměleckých kolegů zůstalo s Vlastou Chramostovou v přátelském vztahu i poté, co jí komunisté zakázali hereckou činnost?
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
