'Vítězným únorem' před 68 lety začala komunistická diktatura
Před 68 lety se v tehdejším Československu dostali k moci komunisté, kteří v zemi nastolili totalitní režim. Éra, kterou takzvaný Vítězný únor odstartoval a jejíž součástí byly i popravy, věznění či jiné represe oponentů, trvala čtyři desítky let. Oběti totalitního režimu připomene dnes několik pietních akcí. Tradiční připomínka bude u památníku obětí komunistického režimu v Praze na Újezdě nebo u pamětní desky, která je na budově Senátu.
Převratu – který byl v kalendářích za minulého režimu označovaný jako Vítězství československého pracujícího lidu – předcházela vládní krize.
Ta vyústila až v události 25. února 1948. Prezident Edvard Beneš tehdy přijal demise dvanácti členů vlády a jmenoval místo nich nové ministry – na přání tehdejšího komunistického premiéra Klementa Gottwalda.
„Občané, občanky, soudruzi, soudružky, právě se vracím z Hradu od prezidenta republiky… Mohu vám sdělit, že pan prezident všechny mé návrhy přesně tak, jak byly podány, přijal,“ oznámil potom Gottwald davu na Václavském náměstí v Praze.
Tento dnes už legendární projev se stal jedním ze symbolů počátku komunistické diktatury v Československu.
Jásající dav potřeboval Gottwald získat na svoji stranu. A nebál se lidem i vědomě lhát. „Vlastnictví půdy bude rolníkům ústavně zaručeno. My prostě chceme, aby vám již nikdo nikdy nemohl lhát o tom, že se u nás budou dělat kolchozy,“ říkal třeba.
Realita pak byla jiná. A nešlo jen o majetky. Podle dat historiků v letech 1948 až 1989 strávilo za mřížemi přes 260 tisíc politických vězňů. Při zatýkání a v táborech nucených prací pak zemřelo dva a půl až tři tisíce lidí.
Pro komunistický režim byl pětadvacátý únor nejdůležitějším svátkem v roce. A jeho hlavního protagonistu připomínal režim každoročně.
V roce 1989 třeba vysílání tehdejšího Československého rozhlasu informovalo o tom, že soudruzi Jakeš, Husák a Adamec, tedy tehdejší čelní představitelé státu a KSČ, položili ke hrobu „vynikajícího představitele Komunistické strany Československa a mezinárodního komunistického hnutí Klementa Gottwalda“ společný věnec.
Čtyřicetiletou diktaturu pak ukončila až takzvaná sametová revoluce na konci roku 1989.