Verdikt Ústavního soudu
Rozhodnutí Ústavního soudu, které dědičkám hraběcího rodu Salmů otevírá cestu k restituci mnohamiliardového majetku na Blanensku, vyvolalo, a ještě vyvolá, mnohé zlobné reakce. V tak rovnostářském národě, jakým je národ český, je to pochopitelné. Ale to ještě neznamená, že se verdikt Ústavního soudu nemá pochválit.
Ústavní soud udělal přesně to, co po soudech chceme - odhalil pravdu. Prokázal, že zdánlivě složitý spor, zda Hugo Mikuláš Salm před smrtí byl či nebyl československým občanem, je od začátku scestný. A to proto, že existuje věrohodný doklad, že jím byl. Osvědčení, že Salmovo občanství trvá, bylo šlechtici vystaveno v březnu 1946. A to osvědčení by Salm ve zjitřené protiněmecké době nedostal, nebýt přesvědčivých dokladů, že za okupace skrýval odbojáře. Dostanou-li Salmovy dcery rodinný majetek zpět, nevrátí ho stát potomkům kolaboranta - sdělil nám Ústavní soud. Není to dobrá zpráva? Zajisté spousta lidí bude mručet, že se šlechtě nemá vracet nic, a zejména ne hrady a zámky. Ty že mají všechny zůstat v majetku státu. Pak by ovšem stát platil provoz a všechny opravy. Odkud by tyhle peníze bral? Odkud odjinud nežli z kapes všech daňových poplatníků. Tedy i těch, kteří majetky šlechtě vracet nechtějí. A že by to při zanedbaném stavu našich památek bylo peněz!
Zkušenost ukazuje, že šlechtičtí restituenti o vrácené nemovitosti pečují vesměs lépe, než by to dokázal stát. Mají k nim užší vztah, vkládají do nich více peněz a přitom do nich i nadále pouštějí veřejnost. Když státu zbude jen pár desítek význačných hradů a zámků jako třeba Karlštejn či Křivoklát, bude to jedině dobře. Soustředí se na ně a ušetříme.