Vánoce v obchůdku i rodině Emílie Horáčkové z Mimoně přinášejí radost všem
Své první Vánoce má za sebou obchůdek s umělými květinami a dárkovými předměty, do kterého dodávají výrobky romské ženy z Mimoně pod vedením Emílie Horáčkové. Tato žena působila řadu let jako terénní sociální pracovnice a založila spolek Bachtale, který se zabývá prací s dětmi, mládeží a lidmi různého věku i národností.
V obchůdku paní Emílie Horáčkové potěší oči návštěvníků řada barev květin a dekorativních předmětů, zatímco v zadní místnosti jedna z romských žen odlévá voňavé mýdlo do formiček. Na zákazníky tam před Vánoci čekal bohatý sortiment.
„Dělali jsme různé adventní věnce na dveře i na stoly, svícny ze sádry, lily jsme mýdélka, vyráběli křesťanské betlémy, Pannu Marii, andělíčky... Myslím, že tohle patří k Vánocům. Já jsem věřící, jsem katolička, takže i v tomto směru nabízíme vánoční věci. A kromě toho jsme rozdávali radost, úsměvy, a každý, kdo přišel, od nás dostal nějaký dáreček, i když nenakoupil, aby přišel i na podruhé.“
Na Vánoce se u paní Emílie Horáčkové vždy schází hodně lidí.
„I když už bydlíme tady v Mimoni, vždy se za námi sjížděli z Prahy a z různých koutů Česka, ze Slovenska, takže jsme se setkali a bylo nás tam moc hodně. Lidé chodili a hráli, ale ti staří muzikanti už zemřeli. Ale třeba co já osobně dělám: na Štědrý večer než si sedneme ke stolu, tak vezmu kousek od všeho, co je na stole, naleju štamprli a každý Štědrý večer to odnesu před dveře na schody. To je můj zvyk. A ještě si dáváme peníze pod ubrus, a pak zasedneme za ten stůl.“
Zmíněný zvyk dávat jídlo na schody souvisí s vírou Romů v duchy zemřelých.
„To dáváme pro ty, kteří už s námi nesedí. A také dáváme na stůl jeden talíř navíc. To dávám pro ty mrtvé venku, kteří s námi nejsou, aby se najedli a napili. A každé ráno tam pak nic není, vždy je to vypité – nevím, kdo to pije a jí. Každý rok to tak dělá. Někdo ještě vylívá štamprdlata.“
Jídla na vánočním stole paní Horáčkové se v průběhu let měnila.
„Je to klasika – máme řízky, rybu, ale nemám kapra, obalím třeba pangase. Někdo má i romská jídla. Já jsem ze začátku byla také hodně blázen a vařila jsem všechno možné, kuřata s nádivkou a další romská jídla, ale potom to šlo ze stolu do lednice, z lednice do kýblu a pak do popelnice. Takže teď už to omezuji, protože to není o žrádle, když to tak hnusně řeknu, ale je to o pokoře, kdy lidé mají radost, že se spolu vidí, protože to je příležitost, kdy se všichni mohou setkat společně u jednoho stolu, být pospolu. Jinak se lidé v tak hojném počtu setkávají jen na pohřbech.“
Romové mají i řadu dalších vánočních zvyků.
„Někteří věší na stromeček peníze, jiní dávají do lavoru mince a umývají se v té vodě. Jsou různé věci, které se na Vánoce nesmí dělat, anebo se musí dodržovat, aby vám neodešlo štěstí.“
Vypráví Emílie Horáčková, která v Mimoni v říjnu otevřela obchod s květinami a dárkovými předměty.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
